Když jsem si brala Kryštofa, byla jsem přesvědčená, že je to navždy. A přestože naše manželství nepatřilo k těm nejvydařenějším, nikdy by mě nenapadlo, že skončí takovým způsobem. Můj manžel mě ale opustil, a navíc mě nechal samotnou s dítětem a hypotékou. Naštěstí se díky hříčce osudu všechno obrátilo a já získala zpět to, co jsem předtím ztratila.
Přesně si pamatuji den, kdy jsem souhlasila, že si vezmu Kryštofa. Několik měsíců předtím jsem ukončila dlouholetý vztah a Kryštof mi hodně pomohl se z toho dostat. Vždycky byl nablízku a podporoval mě, abych si znovu uspořádala život. Když navrhl, abychom se stali párem, souhlasila jsem.
„Ale hned svatba?“ – zeptala se mě sestra, které jsem řekla, že mě Kryštof požádal o ruku. Den předtím se můj budoucí manžel vrátil z práce a jako by se nic nedělo, vytáhl z kapsy krabičku s prstýnkem.
„A proč ne?“ – zeptala jsem se vzdorovitě. V hloubi duše jsem si sama uvědomovala, že rozhodnutí je příliš unáhlené a nepromyšlené, ale nechtěla jsem si to přiznat. Na druhou stranu jsem se bála, že už nikdy nenajdu vhodného kandidáta na manžela a zůstanu navždy sama.
„Dělej, jak myslíš,“ – povzdechla si Marta a zároveň mě ujistila, že mě bude vždy podporovat.
A udělala jsem to tak, jak jsem plánovala. O pár měsíců později jsme s Kryštofem vzali před oltářem a začali jsme společný život. Když jsem skládala manželský slib, ani jsem netušila, že z našeho života nic nebude a za pár let bude naše manželství už jen vzpomínkou.
Pohádka se nekonala
Manželství s Kryštofem od začátku nepatřilo k těm nejvydařenějším. Už několik měsíců po svatbě jsem zjistila, že máme naprosto odlišné povahy, priority i očekávání. Já chtěla založit rodinu a těšit se z tepla domova, zatímco můj manžel stále potřeboval zábavu v tom nejširším slova smyslu. Není tedy divu, že se naše cesty pomalu rozcházely a my stále častěji nenacházeli společnou řeč ani žádnou nit porozumění.
Narození Michala na našem vztahu mnoho nezměnilo. Tím spíš, že Kryštof ještě nechtěl dítě a přemlouval mě, abychom s rozhodnutím o rozšíření rodiny počkali. Ale stalo se jinak. I přes používání antikoncepce se ukázalo, že jsem těhotná. Já jsem ze štěstí šílela, ale můj manžel byl viditelně nespokojený.
„Udělalas to schválně!“ – zakřičel mi jednou přímo do obličeje, když jsme opět zakončili den obrovskou hádkou. Potom práskl dveřmi, odešel z domu a vrátil se až nad ránem. A já na jeho košili ucítila dámský parfém.
Nechal mě s dítětem a hypotékou
Od té doby už v našem manželství nic neklapalo. Nejenže spory a hádky nebraly konce, ale navíc jsem stále častěji měla tušení, že mě Kryštof prostě podvádí.
„Někoho máš?“ – ptala jsem se ho co pár dní. Pokaždé to popřel, ale já jsem se nemohla zbavit špatných předtuch.
Nakonec se ukázalo, že mám pravdu. Jednoho dne se můj manžel vrátil z práce a jednoduše mi oznámil, že odchází.
„Takhle už dál nemůžu žít,“ – shrnul své rozhodnutí.
Když jsem se snažila zjistit, co konkrétně má na mysli, jen pokrčil rameny. Pak si sbalil pár svých věcí a ještě ten samý večer opustil náš byt.
Zůstala jsem úplně sama. Ukázalo se, že Kryštof nemá v úmyslu platit alimenty na Michala, protože „jak tvrdil u soudu“ – momentálně nepracuje a nemá žádné peníze. A navíc se vyvlíkl ze splácení hypotéky, protože všechny smlouvy byly podepsané jen na mě.
„A co teď budeš dělat?“ – zeptala se mě sestra, když jsem se jí svěřila se svými problémy.
Nevěděla jsem, co jí mám odpovědět. Právě jsem si uvědomila, že jsem zůstala sama s malým dítětem a hypotékou na několik set tisíc korun. Moje situace byla téměř beznadějná.
Naštěstí jsem se nevzdala. Vrátila jsem se do práce na plný úvazek a navíc jsem si našla druhou práci, kterou jsem mohla dělat z domova. Zároveň jsem se mohla spolehnout na podporu rodiny, která mi pomáhala s péčí o syna. Každý den jsem padala na ústa únavou, ale věděla jsem, že se nemůžu vzdát. Také jsem doufala, že nakonec najdu nějaký způsob, jak donutit svého bývalého manžela, aby splatil část hypotéky a přispíval na výchovu našeho syna. A jednoho dne se mi to podařilo.
Jejich chamtivost byla pobuřující
Po rozvodu jsem měla se svým bývalým manželem jen minimální kontakt. Vlastně jen úplnou náhodou jsem se dozvěděla, že se podruhé oženil a se svou novou ženou čeká dítě. „To je ale parchant,“ pomyslela jsem si a nemohla se zbavit hořkosti z toho, že právě dítě bylo jedním z důvodů našeho rozchodu.
A to nebyl konec překvapení, která mě ze strany Kryštofa čekala. Jednoho dne jsem si vyzvedla doporučený dopis, ze kterého se vyklubalo předvolání k soudu. Když jsem zjistila, čeho se týká, málem jsem omdlela. Ukázalo se, že mě můj bývalý manžel a jeho nová žena zažalovali.
„Děláš si legraci?“ – zeptala se mě sestra, když jsem jí o tom řekla.
„Právě že ne,“ – povzdechla jsem si. Už několik dní jsem se snažila vzpamatovat z toho, že Kryštof a jeho současná partnerka ode mě chtějí vymáhat alimenty.
Když jsem se do žaloby ponořila hlouběji, ukázalo se, že Kryštof a jeho žena své rozhodnutí odůvodňují tím, že jsem na našem rozvodu nejvíc vydělala já. Podle nich mi můj bývalý manžel nechal byt a auto a sám zůstal s prázdnýma rukama. Jen jaksi zapomněli zmínit, že já jsem musela sama splácet hypotéku a půjčku na auto a sama živit našeho syna. Na to jaksi zapomněli.
Já jsem se však nehodlala vzdát bez boje. Najala jsem si právníka a společně jsme stanovili taktiku pro bitvu, která mě čekala u soudu. Věděla jsem, že to nebude snadné, ale hodlala jsem udělat všechno pro to, aby mě Kryštof znovu neoklamal.
V den soudního stání jsem se téměř třásla strachy a stresem. A když jsem před soudní síní uviděla drze se usmívajícího bývalého manžela, na chvíli jsem to chtěla vzdát a utéct.
„Klid,“ – uslyšela jsem hlas svého právníka, který dokonale vycítil mé rozpoložení. „On jen čeká na to, až ztratíte sebeovládání,“ – dodal. Tak jsem se zhluboka nadechla a se vztyčenou hlavou vstoupila do soudní síně.
Samotné stání nebylo příjemné. Kryštof vytáhl veškerou špínu z našeho manželství a vylíčil to tak, jako bych za všechno mohla já. A aby toho nebylo málo, stěžoval si, že jsem udělala všechno pro to, abych mu sebrala být a připravila ho o společný majetek.
„Moje žena mi bránila ve styku se synem,“ – dodal na závěr své výpovědi.
A já – „ačkoliv jsem měla chuť vstát a vykřičet, že je to všechno snůška lží“ – jsem se přesto ovládla. Věděla jsem, že v této situaci mi nervy vůbec nepomohou.
Hodně jsem získala „díky“ jeho nové ženě
Poté nastoupil můj právník. Předložil důkazy o tom, že to můj manžel mě nechal bez prostředků. Předvolal svědky, kteří dosvědčili, že Kryštof nejenže nepřispíval na našeho syna, ale také nedělal nic pro to, aby s ním udržoval kontakt. A na závěr předložil důkazy, že můj bývalý manžel a jeho současná žena nejsou zdaleka tak chudí, jak se snaží vypadat.
„Z tohoto důvodu navrhuji zamítnutí žaloby proti mé klientce,“ – zakončil.
Potom ještě dodal, že navrhuje, aby můj bývalý manžel uhradil všechny dluhy vůči mně a mému synovi. A já, když jsem viděla Kryštofův vzteklý pohled, jsem se nemohla ubránit úsměvu.
Rozsudek padl ještě ten samý den. Nečekala jsem mnoho, ale ukázalo se, že soud byl na mé straně. Nejenže zamítl návrh Kryštofa a jeho ženy na alimenty, ale navíc nařídil mému bývalému manželovi splatit část hypotéky a uhradit dlužné výživné na našeho syna.
„Toho budeš litovat,“ – zasyčel můj bývalý manžel, když jsme opouštěli soudní síň. Jen jsem se usmála a popřála mu hezký den. A v hloubi duše jsem se nemohla ubránit myšlence, že konečně dostal, co si zasloužil.
Rozsudek není pravomocný a Kryštof se hodlá odvolat. Ale já se tím netrápím. V klidu čekám na další vývoj událostí. Teď už vím, že jsem silná a že si od bývalého manžela už nikdy nenechám ublížit.
Tamara, 35 let
