Dana se svým manželem Pavlem vyrazila na týdenní pobyt na Šumavu. Během večerní procházky se posadili u stánku poblíž jezera, kde je zarazilo, jak vynalézavá je dnešní mládež v obstarávání alkoholu.
S Pavlem jsme spolu už od střední školy. Naše dvě děti už jsou dospělé a žijí v cizině. Hned po univerzitě se rozhodly, že si zkusí život jinde. Syn našel uplatnění v Německu a dcera ve Španělsku. Oběma se daří a my jsme na ně patřičně hrdí.
Plány na další roky
Letos trávíme dovolenou naposledy v České republice. Už jsme domluvení, že příští rok se vydáme za synem do Německa. Plánuje nám půjčit auto, abychom mohli procestovat Bavorsko a samozřejmě navštívit Berlín. Já se nejvíc těším na historická města podél řek. S manželem jsme toho moc nenacestovali, takže Německo bude takový náš začátek. Získáme zkušenosti a pak se odvážíme i za dcerou.
Musím říct, že Španělsko mě nikdy úplně netáhlo, ale když se naskytla taková příležitost, nebudeme váhat. Dcera tam má přítele, který se nabídl, že nám ukáže to nejlepší ze své země. Chystá pro nás třítýdenní okruh. To bude zážitek, obzvlášť když naše nejdelší cesta zatím vedla na Slovensko.
Rádi si plánujeme budoucnost. Baví nás představa, co všechno v příštích letech prožijeme. Je hezké, že se o nás naše děti postarají a ukážou nám svět. Je to takový uzavřený kruh. My jsme je vychovali, dali jim základy do života a ony nám to teď vrátí v podobě nezapomenutelných zážitků.
Nemilé překvapení,
Letos jsme se vydali do našeho oblíbeného kempu na Šumavě. Čekaly nás procházky, koupání v jezeře a hlavně klid. V místním kiosku mají skvělé pivo, já si dávám kávu a zákusek, jsme prostě nenároční. Po celodenním výletě po okolí jsme se cestou zpět zastavili u stánku u jezera. Slunce už zapadalo. Objednali jsme si pití a chtěli jsme jen chvíli posedět, než se vrátíme do kempu.
U stánku se nám zalíbilo, a tak jsme zůstali déle. Do kempu to bylo jen kousek. „Zůstaneme tady, Dano? Je tu klid a čerstvý vzduch, lepší než v té hlučné hospodě v kempu,“ navrhl manžel. Seděli jsme a pozorovali okolí. Brzy jsme si všimli party teenagerů, z níž jeden, zjevně nejstarší, chodil opakovaně ke stánku pro alkohol.
Prodavač si od něj vyžádal občanský průkaz a zkontroloval věk. Zřejmě mu už bylo osmnáct, protože mu bez problému prodal. Jenže tenhle mladík pak panáky odnesl svým evidentně mladším kamarádům. Celá parta se skvěle bavila, ale nás zarazilo, jak promyšleně to mají zařízené. Jak je pro ně snadné dostat se k alkoholu a budovat si tak nebezpečný návyk. Někteří z nich vypadali, že jim není ani patnáct. Jsme vděční, že naše děti takové nebyly.
