Petra se nemohla dočkat první společné dovolené se svým partnerem. Plánovali spojit hory s mořem, zažít dobrodružství a užít si společné chvíle. Místo toho se ale už před odjezdem ostře pohádali. Neshody pokračovaly i během cesty a vše vyvrcholilo šokujícím momentem na benzínové pumpě u hranic...
Říká se, že první dovolená prověří každý vztah. I když jsem věděla, že David umí být někdy nervák, pevně jsem věřila, že si společné dny mimo domov opravdu užijeme. Naše cesta se ale proměnila v noční můru...
Začalo to hádkou už před domem
Jelikož jsme se nedokázali shodnout na jedné destinaci, vymysleli jsme kompromis. Nejdříve hory ve Slovinsku a poté moře v Chorvatsku. Ideální spojení aktivního odpočinku a relaxu. Jenže už ráno před odjezdem se začalo všechno kazit. David se zjevně špatně vyspal a od rána měl se vším problém. Vygradovalo to při nakládání věcí do auta. „To si děláš legraci? Tohle se mi do auta nevejde. Kam mám dát svůj paddleboard?“ zuřil David, když viděl mé dva kufry a tašku s jídlem.
„Vždyť jedeme na deset dní,“ bránila jsem se. Ale stejně mě přinutil jít věci přebalit do menšího kufru. Chtělo se mi brečet, ale snažila jsem se nezkazit si náladu hned na začátku. V tom stresu jsem ale nakonec doma zapomněla řízky na cestu a hlavně – peněženku.
Každá maličkost byla problém.
Došlo mi to až sto kilometrů od domova a David mi to samozřejmě nezapomněl dát sežrat. A vracet se za žádnou cenu nechtěl. „Kdybys radši myslela na důležité věci než na pět různých šatů na každý den!“ rýpl si. Naštěstí jsem měla pas zvlášť a platební kartu v mobilu, ale atmosféra už byla na bodu mrazu.
Po cestě jsme se chytli ještě několikrát. David totiž zapomněl naplánovat trasu a vjeli jsme do obrovské kolony, což ho znervóznilo. Když se mě pak zeptal na adresu ubytování, které jsem zařizovala, s hrůzou jsem zjistila, že mi neodešla platba. Naštěstí jsem to ještě na dálku vykomunikovala a vyřešila. Ale David znovu vybuchl.
„To snad nemyslíš vážně?! To sis to nemohla zkontrolovat?“ křičel na mě. Tentokrát jsem se už doopravdy rozplakala. Byla jsem z toho tak vyčerpaná, že jsem na první benzínce navrhla pauzu. Potřebovala jsem se uklidnit, dojít si na záchod a koupit si něco k jídlu, když jsme byli bez řízků.
Zůstala jsem sama na pumpě
Když jsem se vrátila na parkoviště, auto tam nebylo. Nejdřív jsem si myslela, že David jen přeparkoval. Zmateně jsem se rozhlížela, ale nebyl nikde k nalezení. Zkusila jsem mu zavolat, ale ani po třetím zazvonění to nezvedl. Po chvíli mi přišla SMS: „Promiň, ale chci si dovolenou užít bez stresu. Nechci se pořád hádat. Bude lepší, když to ukončíme včas.“ Zírala jsem do mobilu snad deset minut a celá se třásla.
Sedla jsem si na obrubník a znovu se rozbrečela. Ještě jsme ani nepřejeli hranice a on mě nechal stát na benzínce. Celá rozrušená jsem nakonec zavolala tátovi, ať pro mě přijede. Byl také pořádně naštvaný. Cestou domů mi došlo, jak moc jsem se v Davidovi spletla a že je možná dobře, že to takhle dopadlo. Vím, že jsem udělala chyby, ale to nebyl důvod, aby na mě tak útočil. Kdo ví, co by nás čekalo v dalších dnech. Mohlo to být ještě mnohem horší.
„Alespoň jsi zjistila, co je zač,“ řekla mi k tomu máma, když jsem jí všechno vyprávěla. A měla pravdu. Opravdový charakter člověka se nepozná při západu slunce na pláži, ale při prvních problémech. A já jen doufám, že už tohle nikdy nezažiju.
