Petra si byla jistá, že její svatební den s Markem bude jako z pohádky. Vše bylo naplánováno do posledního detailu a zbývalo jen vykročit k oltáři. Právě v tu chvíli ale Petra u toalet náhodou zaslechla rozhovor, který její pohádku proměnil v noční můru.
Na svou svatbu jsem se připravovala celý život. Už jako malá holčička jsem si zkoušela maminčiny bílé šaty a z prostěradla si dělala dlouhý závoj. Vždycky jsem snila o tom, že můj velký den bude absolutně bezchybný.
Byla jsem přesvědčená, že s Markem se mi tento sen splní. Seznámili jsme se během studií a byla to láska na první pohled. Netrvalo dlouho a představila jsem ho rodině, po pár měsících jsme začali bydlet spolu a do roka mě požádal o ruku. Zásnuby se odehrály na romantické vyhlídce při západu slunce, přesně jak jsem si to vysnila. Ani na okamžik jsem nezapochybovala, že i svatba bude dokonalá.
Přípravy na svatbu
Svatební ráno probíhalo naprosto skvěle. Šaty mi seděly jako ulité, probudila jsem se odpočatá a s čistou pletí, na níž moje kamarádka vizážistka vytvořila nádherný make-up. Účes držel, květiny voněly, dort byl na místě a všichni kolem se usmívali. Cítila jsem se naprosto blaženě.
„Jsi překrásná,“ šeptala mi dojatě maminka, když mě uviděla v plné parádě. „Nikdy jsem neviděla půvabnější nevěstu.“ „Děkuji,“ usmála jsem se. „Už se těším, co na mě řekne Marek.“
Maminka mě něžně objala. „Jsem tak šťastná, že sis našla právě jeho. Je to skvělý muž a bude ti úžasným manželem. Tak moc tě miluje! Měla jsi při výběru obrovské štěstí.“ Srdce mi poskočilo radostí, protože jsem věděla, že má naprostou pravdu. Marek mě nosil na rukou. Alespoň jsem si to do té chvíle myslela.
Obřad se nezadržitelně blížil a na mě začala doléhat nervozita. Za pár okamžiků ze mě měla být vdaná paní a já se chtěla u oltáře cítit co nejlépe. Udělalo se mi trochu nevolno, a tak jsem se rozhodla rychle si odskočit na toalety. Zula jsem si lodičky, abych se mohla pohybovat rychleji, a spěchala prázdnou chodbou.
Přistihla jsem ho
U toalet jsem zničehonic uslyšela Markův hlas. „Páni, ty vypadáš naprosto úchvatně. Snad nikdy jsi nebyla hezčí.“ Ztuhla jsem a vyděsila se, že mě zahlédl ve svatebních šatech dřív, než bylo vhodné. Když jsem se ale rozhlédla, nikde nebyl. Opatrně jsem vykoukla za roh a tam jsem ho uviděla... s jinou ženou.
Byla to jeho bývalá přítelkyně z gymnázia, Klára, kterou pozval jako kamarádku. Pevně ji držel za boky a ona ho hladila po tváři. V tu chvíli mi došlo, že ta slova nebyla určena mně, ale jí. „Ani nevíš, jak moc mě mrzí, že dnes u oltáře nebudeš stát ty,“ šeptal jí a v jeho hlase jsem slyšela pláč. „Kdybych jen tušil, že jsi se ke mně celou dobu chtěla vrátit... ale myslel jsem, že už máš jiného.“
„Domnívala jsem se, že chci zpátky svého ex,“ vysvětlovala a dlaně přesunula na jeho hruď. „Ale teď vím jistě, že jediný, koho chci, jsi ty. Kéž bys mohl tu svatbu...“ „To už nejde, je pozdě,“ přerušil ji a zadíval se jí hluboko do očí. „Ale snad mi dovolíš alespoň poslední polibek.“
Když se jejich rty spojily, ostře jsem zalapala po dechu. Cítila jsem, jak se mi srdce tříští na tisíc kousků a podlomila se mi kolena. Můj zvuk je vyrušil a okamžitě se od sebe odtrhli. „Petro,“ vyhrkl Marek a pustil Kláru. „Co tady děláš? Stalo se něco?“
„Spíš co tu děláš ty,“ zašeptala jsem zlomeně. „Co tu děláš s ní? Za pár minut máme svatbu a ty se tu líbáš s jinou!“ „Takhle to není, špatně jsi to pochopila,“ začal se bránit, ale z jeho hlasu čišel strach a panika. „Byla to jen pusa na rozloučenou s minulostí. Byli jsme si kdysi blízcí.“
„A očividně stále jste,“ vzlykla jsem a první slza mi stekla po dokonalém make-upu. „Marku, slyšela jsem, jak jsi jí řekl, že lituješ, že si nebereš ji. Slyšela jsem všechno.“
Nevěděl, co říci
Chtěl něco namítnout, ale zjevně nevěděl co. Jen na mě bezradně zíral. Připadala jsem si, jako by celý náš společný život byl jen podvod. Setřela jsem si slzy. „Zeptám se tě jen na jednu věc. Pořád ji miluješ?“ V očích se mu zračila bolest, pak sklonil hlavu a tiše přiznal: „Ano. Pořád ji miluju.“
A tak jsem v den, který měl být tím nejšťastnějším v mém životě, prožila to nejhorší zklamání. Doufala jsem, že řekne, že je to omyl, hloupý vtip... Ale neřekl. Svatba byla okamžitě zrušena. Marek tu ostudu neunesl a odjel i se svou staronovou láskou pryč. Mně zbyly jen oči pro pláč a zlomené srdce. Zapřísáhla jsem se, že se už nikdy vdávat nebudu. To, na co jsem se celý život těšila, se stalo mou největší noční můrou.
Související články
