Žádost o ruku na dovolené se proměnila v noční můru: Přišla v tu nejméně vhodnou chvíli

Příběh čtenářky: O tom, co se skutečně stalo při mých zásnubách, ví jen můj snoubenec
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Klára je s Petrem skoro pět let. V poslední době se začali bavit o miminku, ale o svatbě nikdy nepadlo ani slovo. Klára si myslela, že na něco takového je ještě čas. Vyrazili s Petrem na dovolenou, kde Kláru čekalo velké překvapení. Ale nešlo to úplně podle plánu.

Michaela Záhrubská
Michaela Záhrubská 08. 10. 2025 11:19

Několikery plavky, hedvábná noční košilka, letní šaty, klobouk a hlavně krém na opalování. Prohlížela jsem si hromádky věcí na posteli a přemýšlela, jestli jsem na něco důležitého nezapomněla.

Měl skvělý nápad

Na tu dovolenou jsem se těšila jako malé dítě. Potřebovala jsem ji nutně. Poslední měsíce v práci byly náročné, takže když Petr přišel s nápadem, že bychom se mohli na týden odjet ohřát k moři, neváhala jsem ani vteřinu. „To je skvělý nápad. Klidně můžeme letět pozítří, jen najdeme nějaký výhodný last minute,“ souhlasila jsem nadšeně.

Hodně jsme odpočívali 

Podařilo se nám sehnat za skvělou cenu týden v Turecku v pětihvězdičkovém resortu. Slunce, teplé moře a já na lehátku, z něhož jsem se nehodlala hnout. První dva dny tak skutečně vypadaly. I na Petrovi bylo vidět, jak moc si potřebuje odpočinout. Kromě krátkých výletů k baru nebo do vody ležel s knížkou vedle mě.

Na předposlední den našeho pobytu asi nikdy nezapomenu. Vážně nikdy. Přihodila se mi totiž ta největší životní trapnost v okamžiku, který by měl být dokonalý. V momentě, o kterém sní snad každá holka. Měl by být plný romantiky, kouzla a měl by se z něj stát příběh pro vnoučata. To se v našem případě úplně říct nedá. Tedy, alespoň ne v té nezkreslené verzi.


Trapná situace

Stála jsem po pás v moři, zády ke břehu, a ulevovala jsem si. Ano, přiznávám se, patřím k těm lidem, co čůrají do moře. Stojím tam, a aby to nebylo nápadné, pomalu se otáčím směrem k pláži. A v tom nejlepším se přede mnou zjevil Petr s krabičkou v ruce.

„Miláčku, jsi láska mého života. Vezmeš si mě?“ zeptal se mě Petr s tím nejněžnějším pohledem. Já ale nebyla schopná přestat s tím, co jsem začala. Prostě to nešlo zastavit. I během této osudové věty jsem dokončovala svou potřebu. Objala jsem ho kolem krku a rozbrečela se. „Ano, vezmu,“ zašeptala jsem mu do ramene.


Vím to jen já 

Už je to pár let, ale dodnes si nejsem jistá, jestli jsem tehdy plakala dojetím, nebo z té absurdní situace, která mi zkazila dokonalý okamžik. Každopádně, když vyprávíme o našich zásnubách, nikdy se nikomu nepřiznám, že jsem u toho čůrala do moře. Moje verze je vždycky dokonale romantická a bez jediné chybičky.

Související články

Další články