Eva si vždycky myslela, že její švagrová si s jejím synem ráda hraje a že se mu bude věnovat, kdykoli přijede. Nedávno ale narazila na tvrdou realitu: švagrová děti vlastně vůbec nemusí.
Nedělní návštěva
Plánovala jsem si na neděli naprostý klid. Můj sedmiletý syn Tomáš si měl hrát na zahradě a já si chtěla konečně přečíst knížku. Jenže osud měl jiné plány. Sotva jsem se probudila, viděla jsem za oknem pošmourné, deštivé nebe. Bylo jasné, že z mého odpočinku nic nebude.
„Nepřeháněj to,“ odbyl mě manžel, když jsem mu volala, abych se mu svěřila. Byl na víkendovém firemním školení. „Myslíš, že já se tu flákám?“
„V hotelu s wellness?“ opáčila jsem ironicky. „Se všemi kolegy z práce? To zní hrozně náročně.“
„Je to strategické plánování, ne dovolená,“ odsekl a zavěsil.
Tchyně se vynořila z ložnice po desáté a hned mi oznámila, že za námi přijede její dcera. Okamžitě se pustila do práce v kuchyni, očividně připravovala svůj slavný guláš. Super, aspoň jsem měla o vaření postaráno. Když se totiž tchyně do něčeho pustí, jíme z toho pak celý týden. Koneckonců, léta pracovala jako šéfkuchařka.
Zkusila jsem si pustit film, ale Tomáš za mnou brzy přišel s krabicí plnou stavebnic a neustále se na něco ptal: „Mami, jak se to spojuje? A podržíš mi tohle?“
„Dneska přijede teta Klára, ta ti pomůže,“ slíbila jsem mu, abych měla klid. Rozzářil se a odběhl. Asi šel pro Kláru připravit nějaký projekt. Když tu byla minule, vtáhl ji do stavby složitého modelu vesmírné lodi. Přišlo mi zvláštní, jak ji to tehdy zaujalo. Sama děti nemá, ale říkala jsem si, že si na Tomášovi aspoň vybije mateřské instinkty, což se mi hodilo.
Důvody proč Klára jezdila
Věděla jsem, že Klára za námi jezdí hlavně proto, aby s matkou pracovala na rodokmenu a rodinné historii. Koho to proboha může bavit? Kdyby aspoň byli potomci nějakého barona, ale takhle? V rodině mají jednoho legionáře a zapomenutého básníka, jinak jen samé obyčejné lidi.
„Hlavně to neříkej nahlas, mamky by se to dotklo,“ varoval mě kdysi manžel. „Je tou kronikou úplně posedlá, prý to dělá pro další generace.“
„Mamku chápu, ale Kláru ne. Proč tomu věnuje tolik času?“ divila jsem se. „Nemá snad vlastní život?“
„Klára má známé v různých archivech a baví ji to. Často cestuje kvůli práci a může si spoustu věcí zjistit osobně. Pamatuješ, jak byla mamka šťastná, když jí Klára přinesla kopii staré mapy, kde stál statek jejího pradědečka?“ vysvětloval manžel.
I tak mi to přišlo úsměvné. Bývalá šéfkuchařka sepisuje dějiny rodu. Upřímně, pochybuji, že si to náš Tomáš v dospělosti přečte. Jeho generace žije online a na papírové bichle nesáhne.
Teta přijela
„Teto Kláro!“ vykřikl Tomáš, když dorazila, a pověsil se jí na krk. „Postavíme spolu tu loď?“ Přitáhl krabici s modelem. A co na to ona? Vybalila si na stole notebook a štosy papírů a jen suše mu řekla, ať si jde hrát se mnou, že ona přijela za babičkou, protože mají práci. Jak může takhle odradit nadšené dítě? Vždyť mu dříve vždy věnovala aspoň chvilku.
„Evo,“ zavolala na mě tchyně, „vezmi si prosím Tomáše, my s Klárou se potřebujeme soustředit.“
To už bylo moc! Jenže Tomáš se nedal – chytil se stolu a začal kňourat, že na tetu čekal celý den. „Pojď, pustíme si film,“ navrhla jsem mu. „Necháme babičku s tetou pracovat.“ I když ve mně vřela krev, snažila jsem se zůstat klidná, aby se syn necítil odmítnutý. „Tohle si budeš pamatovat. Až budeš něco potřebovat ty ode mě, tak ti to připomenu,“ blesklo mi hlavou, když jsem se na Kláru zamračila.
Nové zjištění
Švagrová s tchyní seděly v obývacím pokoji dobré dvě hodiny. Než odjela, přišla se se mnou rozloučit, ale já jsem se demonstrativně dívala jinam. „Ty se na mě zlobíš?“ zeptala se. „Jestli jsem tě nějak naštvala, tak se omlouvám.“
„Myslela jsem si, že máš ráda děti,“ odvětila jsem chladně.
„Prosím?“ podívala se na mě nechápavě.
„Tomáš tě má moc rád. Myslela jsem, že když nemáš vlastní děti, tak aspoň...“
„Já děti nemám, protože je mít nechci,“ pronesla Klára a pokrčila rameny. „Občas si s Tomášem pohraju, ale jezdím sem hlavně za mámou. Ta kronika je pro nás obě důležitá. Musíme všechno ověřit, porovnat data, občas přeložit staré dokumenty... Prostě nemám čas ani energii na to, abych se celé odpoledne věnovala dítěti. Snad to chápeš.“
Co je to za sobeckou osobu! Jistěže to chápu – nejsem blbá. Ty dvě si myslí, že sepisují veledílo. Ale jak mám teď vysvětlit Tomášovi, že jeho milovaná teta si s ním nechce hrát, protože jí děti zkrátka lezou na nervy? Jak?
Související články
