V Kláře existují dvě osobnosti. Jedna je klidná, spořádaná a vdaná, druhá zase nespoutaná, vášnivá a nevěrná. Klára mezi nimi přepíná dle situace, je spokojená a neměnila by. Jsem vdaná už pět let. Ptáte se, zda jsem šťastná? V zásadě ano, ale mám své touhy a nevidím důvod, proč bych si je neměla plnit. Někdo to může odsoudit jako sobectví či nevěru, já to vnímám jako strategii pro přežití. Žiji dva paralelní životy a v každém z nich jsem jinou ženou. Zatím mi to takhle naprosto vyhovuje.
Manžel je můj klidný domov, milenec dobrodružná plavba
Tomáš je rozvážný, plný pochopení a neuvěřitelně trpělivý. Dělá ty nejlepší steaky a přesně ví, jak silnou kávu potřebuji ráno, abych fungovala. S ním se cítím v bezpečí a v klidu – proto jsem si ho vzala. Je jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě. Vyhovuje mi, že je s ním všechno uspořádané a předvídatelné. Náš společný svět je pro mě útočištěm. Když se vracím domů, vždy přesně vím, co mě čeká.
Davida jsem potkala během víkendu s kamarádkami ve Španělsku. Měl okouzlující úsměv, ležérní košili, sportovní postavu a tmavé vlasy lehce rozcuchané větrem. Přišel ke mně a zeptal se, jestli nechci na chvíli utéct z reality. „Vypadáš, jako bys právě kvůli tomu přijela,“ řekl s jistotou, která hraničila s arogancí, ale bylo na něm něco nesmírně přitažlivého.
„Kdo ví,“ usmála jsem se tajemně. „Možná máš pravdu.“
Pozval mě na skleničku. Neodmítla jsem. Vyprávěl mi o svých cestách a investičních projektech – úspěšných i těch méně vydařených. Než jsem se nadála, byla půlnoc. Do hotelu jsem se vrátila až nad ránem, rozesmátá a s pískem ve vlasech.
Máme spolu poměr
David mi tehdy dělal příjemnou společnost. Nebyl dotěrný. Jeho mladistvá energie mě přitahovala a imponovalo mi, jak mi dvořil. Netajila jsem před ním, že jsem vdaná. „Nehodlám se ti plést do života,“ řekl. „A nemusíš se bát, že ti něco zkomplikuji.“ Stejně jako mně, i jemu vyhovoval vztah bez závazků. Po návratu domů jsem bez potíží přepnula zpět do života s Tomášem – jako když po skončení filmu vyjdete z kina a už na něj nemyslíte.
Neplánovala jsem, že se s Davidem ještě někdy uvidím. Brala jsem to jako krásnou, ale jednorázovou epizodu. O to víc mě překvapilo, když se po několika týdnech ozval a napsal mi: „Až budeš zase někam cestovat, dej vědět. Rád ti budu dělat společnost.“
Stal se z toho náš rituál. Řeknu manželovi, že jedu „na wellness víkend s kolegyněmi“, a sejdu se s Davidem. Skvěle se bavíme, a pak se každý vrátíme do svého života. Žádné zamilované SMS ani lechtivé fotky. Kontakt udržujeme minimální a ani jeden z nás netouží po ničem víc. Nezajímá mě, co dělá a s kým. Je to jen můj „muž pro speciální příležitosti“. Opustit manžela nepřipadá v úvahu. Mám oba a chci, aby to tak zůstalo. Kdyby to s Davidem skončilo, nebudu truchlit. Prostě půjdu dál.
Jako by ve mně žily dvě ženy
Navíc působím jako obyčejná žena s uspořádaným životem: mám dobrého manžela, krásný dům a dobře placenou práci. Dokonale zapadám do své denní rutiny – a navíc ji mám ráda. Všechno je v ní strukturované, bezpečné a předvídatelné. Někdo by to mohl nazvat nudou, pro mě je to klid. Tahle moje verze je domácký typ, který si cení volného odpoledne s šálkem čaje a dobrou knihou.
Jenže existuje i druhá Klára – romantická a nespoutaná, která miluje spontánní dobrodružství a vášnivý sex pod hvězdami. Nebojí se výzev, je otevřená novým zážitkům a neustále hledá vzrušení.
Tomáš se perfektně hodí k té první Kláře, David je ideální partner pro tu druhou. Ty dvě Kláry žijí v jednom těle a vedou oddělené životy. Neberu to jako nevěru – i když vím, že pro většinu lidí je to nemorální. Davida nemiluji, je to můj „prázdninový muž“ a v mé vizi budoucnosti nefiguruje. Když jsem s ním, první Klára jako by neexistovala. Když jsem s Tomášem, role se obrátí. Přecházím mezi těmito světy s naprostou lehkostí. Vždy mám alternativu. Vždy mám kam utéct. A tenhle systém bych za nic nevyměnila.
Život je příliš krátký na to, aby se člověk omezoval
Nedávno jsme s Tomášem měli letět na dovolenou. Jenže dva dny před odletem mi oznámil, že nemůže. „Jak to? Vždyť sis domluvil volno už před půl rokem!“ nechápala jsem.
„Bohužel ho musím zrušit. V práci nastala krizová situace...“ řekl smutně.
Už tři roky se nám nedařilo sladit termíny. Doufala jsem, že letos se to konečně povede – a opět nic. Domluvili jsme se, že poletím sama. „Byla by škoda, aby to propadlo,“ povzdechl si Tomáš. Dala jsem mu za pravdu a... ještě ten večer jsem napsala Davidovi a popsala mu situaci. Odpověděl, že se ke mně rád přidá. Takže nic nebylo ztraceno – když ne Tomáš, tak David.
Sešli jsme se na letišti, podařilo se mu sehnat letenku na stejný let. Měla jsem rezervovaný dvoulůžkový pokoj. Byl to úžasný týden plný vášně. David se mě pak zeptal, jestli bych se od něj nenechala na oplátku pozvat do Říma.
„Na oplátku? Za co?“ zajímalo mě.
„Za tenhle skvělý týden...“
Souhlasila jsem. Proč bych odmítala? Když vám život nabídne příležitost, má smysl ji využít...
