Petr si před několika lety pořídil svůj první zbrusu nový vůz. Vlastnil ho jen pár týdnů, když se rozhodl navštívit své rodiče. Po cestě přibral dva mladíky se zdviženým palcem. Zážitek, který následoval, mu však navždy zkazil náladu na dobré skutky.
I s odstupem času, když si na to vzpomenu, mám smíšené pocity. Člověk míní, život mění, a ne vždy k lepšímu.
Nové auto
Před pár lety jsem si udělal radost a pořídil si první nové auto z továrny. Žádný luxus, ale investoval jsem do něj své úspory. Celý život jsem jezdil v ojetinách a konečně jsem si chtěl dopřát něco pro sebe. Když byly děti malé, auto bylo čistě užitková věc. Vozilo nás, kam bylo potřeba, a nikdo neřešil okopané sedačky od dětských bot. Staré auto takové věci snese.
Podobně to bylo s kufrem. Kočárky, kola, odrážedla – to všechno zanechalo stopy na plastech. Ale bral jsem to sportovně. Naše ojetiny už na ceně stejně ztrácet nemohly a po dosloužení putovaly rovnou na vrakoviště. Na delší cesty, třeba na dovolenou, jsme si raději vozidlo půjčovali.
Když se děti osamostatnily, řekl jsem si, že je čas na změnu. S požehnáním manželky jsem si splnil sen a koupil si svůj první nový vůz. Opečovával jsem ho jako poklad, neustále ho leštil a vysával. V autě se nesmělo jíst a manželce jsem ho půjčoval jen s velkým sebezapřením. Považuji ji za ne zrovna zdatnou řidičku a bál jsem se o svého nového miláčka.
Stopaři
Zrovna jsem tehdy jel na návštěvu k rodičům. Slunce svítilo, v rádiu hráli mou oblíbenou kapelu a já si užíval jízdu v prázdném provozu. V té skvělé náladě jsem u silnice uviděl dva mladíky s batohy. Řekl jsem si, že udělám dobrý skutek a zastavil jsem. „Díky moc, pane, jste záchrana,“ radovali se. Nasedli na zadní sedadla a své batohy si položili vedle sebe.
Nechali za sebou stopu
Cesta probíhala v přátelském duchu. Vysadil jsem je na místě, které si řekli, a pokračoval k rodičům. Zaparkoval jsem na dvoře a šel na návštěvu. Když jsem se asi po dvou hodinách vrátil k autu a otevřel dveře, udeřil mě do nosu příšerný zápach. Okamžitě jsem začal pátrat po zdroji toho puchu. A pak jsem ho našel.
Zdálo se, že jednomu z mých pasažérů vyteklo z batohu mléko, které se vsáklo do nové sedačky. Vztek ve mně vřel. Snažil jsem se skvrnu vyčistit, ale bylo to zbytečné. Hned další den jsem auto odvezl na profesionální čištění, ale ani to nepomohlo. Zvláštní, nakyslý odér v autě zůstal ještě několik měsíců a pokaždé mi připomněl můj „dobrý skutek“. Dnes už auto naštěstí nezapáchá, ale na stopaře od té doby jen mávnu rukou.
Související články
