Když Anna navštívila svou novou kolegyni Petru, přivítal ji ve dveřích rozkošný malý jezevčík. Záhy se však ukázalo něco, co Annu jen utvrdilo v jejím rozhodnutí, že pes do bytu nepatří.
Nedávno jsem změnila zaměstnání. Mám to štěstí, že v kanceláři sedím s novou kolegyní Petrou. Okamžitě jsme si porozuměly, navíc máme i podobně staré děti.
Nová práce
Když jsem nastupovala, měla jsem jedinou obavu: jaké budu mít kolegy. Naštěstí se to povedlo. V kanceláři sdílím prostor se skvělou Petrou. Zjistily jsme, že máme spoustu společného. Manžely, kteří nejraději odpočívají u televize, stejně staré děti a zálibu ve sportu. Brzy jsme se domluvily, že se potkáme i po pracovní době.
Návštěva u kolegyně
Petra mě pozvala na návštěvu k sobě domů. Hned ve dveřích mě přivítal jezevčík Ferda. Byl to nádherný pejsek. Měl obrovskou radost, že se mu panička vrátila z práce. Vzápětí jsem si ale všimla něčeho dost nepříjemného. Ferda z té radosti začal učůrávat. Jak kolem nás poskakoval, vrtěl ocáskem a radostně kňučel, na podlaze se začala tvořit loužička. Obě jsme měly potřísněné nohy.
Petra se jen smála: „On mě tak miluje, že z toho prostě učůrává. Já to hned setřu. Posaď se na gauč, on se za chvilku zklidní.“ Jezevčík ještě chvíli radostně pobíhal, pak se mi stočil k nohám a byl klid. Petra popadla vlhčené ubrousky a utřela podlahu. Koberec přejela jen tak letmo.
Bylo zřejmé, že jí nevadí, že Ferda z radosti močí po bytě. Dokonce mi s úsměvem vyprávěla, že to dříve bylo ještě mnohem horší. „Když byl Ferda štěně, stávalo se, že se počůral i v posteli. Jednou jsem ho drbala na bříšku a on u toho tak spokojeně chrochtal, až se mi počůral přímo na klín,“ líčila mi to, jako by se nic nedělo.
Nechci psa do bytu
Tato zkušenost mě jen utvrdila v mém přesvědčení, že psa našim dětem do bytu nikdy nepořídím. Jsem čistotná a představa psí moči na podlaze je pro mě nepřípustná. S Petrou jsme byly předběžně domluvené, že vezmeme děti i psa na společný výlet a pak se stavíme u nás. Tento plán se mi teď nezdál jako dobrý nápad.
„Petro, promiň, ale musím tě poprosit, abyste k nám přišli bez Ferdy. Nechci, aby měl radost a já zničenou náladu z uklízení. Rozumíš, viď?“ usmála jsem se. Petra mě však svou reakcí mile překvapila a ujistila mě, že je to skvělá kamarádka. Můj postoj naprosto chápala. Výlet i návštěva se tedy konaly, ale bez psa.
Moje děti mě už skoro rok přemlouvají, abychom si pořídili pejska. Dlouho jsem váhala, protože mi bylo jasné, že veškerá péče by zůstala na mně. Můj manžel se nezvedne z gauče ani kvůli dětem, natož aby šel venčit psa. A já mám svých starostí až nad hlavu. To, co jsem zažila u Petry, mé rozhodnutí definitivně zpečetilo. Pes do našeho bytu prostě nesmí.
Související články
