Anna miluje svou práci, což se jejímu bohatému manželovi nelíbí. Dostala na výběr – buď zůstane doma jako manželky jeho přátel, nebo jejich vztah skončí.
Tomáše jsem si vzala po tříleté známosti. Jeho žádost o ruku byla jako z filmu. Uskutečnila se během dovolené na Maledivách na pláži při západu slunce, kdy přede mnou poklekl a navlékl mi ten nejzářivější prsten, jaký jsem kdy viděla. V tu chvíli jsem nepochybovala o tom, že odpověď ano je ta jediná možná.
Pracovala jsem, i když jsme měli peněz dost
Tomáš byl úspěšný podnikatel. Měla jsem se s ním opravdu skvěle, bral mě na úžasné dovolené, k narozeninám mi kupoval luxusní dárky a vždy se o mě postaral. Mnoho lidí se na mě dívalo skrz prsty a myslelo si, že jsem s ním jen pro peníze, ale pravdou bylo, že jsem sama měla velmi dobře rozjetou kariéru a dokázala jsem se bez problémů uživit sama. Rozmazlování od partnera bylo jen příjemným bonusem.
Svou práci jsem zbožňovala. Vedla jsem butikový hotel v centru Prahy, zaměřený na design a osobní přístup k hostům. Řídit takový podnik byl můj splněný sen a tvrdě jsem pracovala, abych se dostala tam, kde jsem byla. Svou prací jsem žila, naplňovala mě a byla pro mě nesmírně důležitá. Proto mě naprosto šokovalo, když Tomáš jednoho večera přišel s nečekaným návrhem.
Manžel chtěl, abych s prací skončila
„Přemýšlel jsem, Anno,“ začal a nalil si sklenku vína, „o tvé práci. Zdá se mi, že tě neuvěřitelně vyčerpává. Neustále jsi v hotelu, řešíš nějaké problémy, staráš se o hosty. Skoro nemáš čas na náš domov. A na sebe, pochopitelně.“
„Ten hotel je můj čas pro sebe,“ usmála jsem se a zkoumavě čekala, kam tím směřuje, „naplňuje mě to.“
„Ale jaký to má smysl?“ pokračoval Tomáš bleskově, „Jistě, vyděláváš, ale ne tolik, kolik energie a času do toho investuješ. Můj příjem by nám oběma bohatě stačil. Měla bys víc klidu, pohody a času na důležitější věci.“
„K čemu se snažíš dostat?“ zarazila jsem ho, protože se mi tón téhle debaty ani trochu nelíbil. Tomáš jen pokrčil rameny. „Myslím, že bys měla dát výpověď a být doma. Jako správná manželka.“
Nechápala jsem, kde se to v něm najednou vzalo. Během našich tří let mi nikdy nic takového neřekl a mou práci respektoval. Nevadilo mu, že vydělávám podstatně méně nebo že nejsem vždy večer doma. „Nechápu proč,“ zavrtěla jsem hlavou a odložila víno, „mám svou práci ráda a nevím, co bych doma celé dny dělala. Takhle má můj život smysl. Nechci jen uklízet a chodit po nákupech.“
Podle manžela nemá logiku, abych pracovala
„Podívej se na manželky mých přátel,“ nedal se odbýt, „starají se o domácnost, plánují budoucnost s dětmi. Jak si myslíš, že to jednou zvládneme, když budeme oba neustále v práci? Nedává mi smysl, abys pracovala.“
Neměla jsem v úmyslu na jeho požadavek přistoupit. Nechtěla jsem sedět doma a být na Tomášovi finančně závislá, a už vůbec jsem nechtěla být jen ženou v domácnosti. Myslela jsem, že to Tomáš pochopí, ale od mého odmítnutí se náš vztah začal rapidně zhoršovat.
Vyčítal mi každý pozdní návrat z práce, zakazoval mi doma pracovní hovory a neustále opakoval, jak jsem unavená a podrážděná a že bych s tím měla skončit. Doma byl najednou nepořádek, prý, protože nemám čas uklízet. I když mě to trápilo, nechtěla jsem se hádat. Poslední kapkou ale byla jeho poznámka, když jsem jednou v pátek dorazila domů později a nestihla uvařit večeři.
Prý se nechovám dost jako manželka
„Po celém dni v práci bych raději viděl na stole večeři než tvých pár korun přidaných na náš účet,“ vyjel na mě, sotva jsem vešla.
„Chci, abys s tou prací skončila a začala se chovat jako moje žena. Jsem kamarádům pro smích, že moje manželka musí pracovat a někde se honit. Už toho mám plné zuby,“ dodal, zatímco jsem bezradně stála v kabátu u dveří. Bylo to neuvěřitelně ponižující a bolestivé. Nevěděla jsem, co říct. „Dobře,“ vydechla jsem nakonec, „když mě nechceš i s mou prací, tak mě nemusíš mít vůbec.“
S těmito slovy jsem se na podpatku otočila, otevřela dveře a odešla z našeho domu. S Tomášem náš vztah vydržel ještě půl roku, který se nesl ve vlnách ošklivých hádek a křehkého příměří. Postupně mi došlo, že se nikdy nesmíří s tím, že nebudu jen jeho ozdobou zavřenou ve zlaté kleci. V ten moment jsem požádala o rozvod. Teď už sice nejezdím na luxusní dovolené a nedostávám drahé dárky, ale jsem svou vlastní paní a především jsem sama sebou.
Související články
