Klářina tchyně Věra překvapila rodinu, protože v závěti nemyslela na svou dceru. Pak Klára našla dopis, který osvětlil, proč se tchyně tak rozhodla. Její tajemství rozvrátilo celou rodinu.
Smrt mé tchyně Věry nás zaskočila. Nikdy si nestěžovala na zdraví a podle všeho neměla žádné vážné potíže. Jednoho večera si šla lehnout a už se neprobudila. Ukázalo se, že dostala infarkt. Její náhlý odchod nás hluboce zasáhl. Jen o tři roky dřív jsme se rozloučili s tchánem, který prohrál boj s rakovinou. Oba byli tak trochu „stará škola“, ale nikdy jsem si na ně nemohla stěžovat. Hodně nám pomáhali.
Po smrti manžela Věra prodala dům a přestěhovala se do malého bytu. Milovala sbírání různých drobností a památek, takže se toho nastřádalo opravdu hodně. Když odešla, čekalo nás probrat ty věci a vyklidit být. A právě tehdy jsme narazili na tajemství, které Věra skrývala celá léta. Jak s tím vůbec mohla žít? Nedokázali jsme to pochopit. Ale vezmeme to popořádku...
Závěť mojí tchyně byla překvapivá
Věděli jsme, že Věra sepsala závěť, ale vůbec jsme netušili, co v ní stojí. Byli jsme přesvědčeni, že svůj majetek – byt, zahradu a úspory – rozdělila mezi mého manžela Petra a jeho sestru Lenku. Když notář přečetl závěť, v rodině to způsobilo pořádné zemětřesení. Všechno totiž odkázala Petrovi. Lenka, která do té doby působila jako klidná a vyrovnaná žena, naprosto vybouchla. Začala křičet, že to dá k soudu a závěť napadne.
Na jednu stranu jsem ji chápala – sama nevím, jak bych se v takové situaci zachovala. Ale na druhou stranu s námi odmítala mluvit a jen zuřila. Začala Petra obviňovat, že matku zmanipuloval. Tvrdila, že ji přesvědčil, že když ona nemá děti a dost vydělává, tak se o sebe postará.
Věře jsme se nikdy do ničeho nemíchali. O tom, že závěť sepsala, nám řekla asi rok před smrtí. Ani já, ani Petr jsme se jí neptali, jak chce naložit s majetkem. Byla to její věc. Přesto Lenka nechtěla slyšet ani slovo – byla zaslepená vztekem. „Lžete,“ syčela.
„Nechci, aby to takhle dopadlo,“ řekl smutně Petr. Měl upřímnou snahu podělit se s Lenkou o dědictví. Když jí to navrhl, zařvala, že o žádné slitování nestojí. Přerušila s námi veškerý kontakt a začala vyhrožovat soudem. Naše děti, které o ničem netušily, se pořád ptaly, proč už teta nechodí na návštěvy. Co jsme jim měli říct? Že za to může závěť jejich babičky? A ukázalo se, že to ještě nebylo všechno. Ta největší rána teprve měla přijít...
Nečekaný objev
Petr byl stále připravený podělit se s Lenkou, ale ona odmítala jakoukoli rozumnou konverzaci. „Tak ať klidně podá žalobu,“ povzdychl si nakonec a už se v tom dál nevrtal.
Od přečtení závěti uplynul téměř měsíc. Rozhodli jsme se, že je čas vyklidit Věřin byt. „Jsi si jistý, že to zvládneš?“ zeptala jsem se Petra.
„Jsem dospělý chlap...“ namítl. Šel vyklidit sklep a já se pustila do skříní a komod. V jedné skříni jsem na dně velké tašky s klubíčky našla malou dřevěnou krabičku. Usmála jsem se. Věra milovala háčkování. U toho dokázala prosedět hodiny. Podívala jsem se na křeslo, kde vždycky sedávala s háčkem a pestrobarevnými klubky. Do očí se mi draly slzy.
Ale zpátky ke krabičce. Otevřela jsem ji. Bylo tam pár drobností a obálka označená nápisem „Pro Lenku“. Zrovna ve chvíli, kdy jsem ji držela v ruce, vešel do bytu Petr. Ukázala jsem mu obálku. Vzal si ji a okamžitě otevřel.
„Myslíš, že bychom to měli číst?“ zeptala jsem se váhavě.
„Ale no tak, Lenka se chová jako blázen. Samozřejmě že ano,“ pronesl rázně.
Dopis od tchyně zničil celou rodinu
Nebudu ten dopis přepisovat celý, ale můžu říct, že jeho obsah nás šokoval. Věra přiznala, že Lenka není její biologická dcera. Narodila se dívce, která byla ještě dítětem. Bylo jí šestnáct a Lenku si nemohla nechat.
„Nabídla jsem jí pomoc a vzala tě k sobě. Můj muž o ničem nevěděl. Byl přesvědčený, že jsi jeho vlastní dcera. V té době byl pracovně v zahraničí. Já právě porodila Petra a řekla jsem mu, že máme dvojčata. Veškeré dokumenty najdeš přiložené k tomuto dopisu. Doufám, že mi to jednou odpustíš...“ stálo na konci dopisu.
Shodli jsme se, že ať už se k nám Lenka chová jakkoliv, má právo znát pravdu. Dopis jsme jí předali. Byla z něj otřesená jako my. O pár dní později poslala Petrovi zprávu: „Celý život ve lži. Už vás nikdy nechci vidět.“
Věřino tajemství definitivně rozbilo naši rodinu. Zprávy se rychle rozšířily a někteří příbuzní se od nás odvrátili – jako bychom za něco mohli. Lenka se odstěhovala z města. Slyšela jsem, že našla svou biologickou matku, ale co se dělo dál, to už nevím.
Je neuvěřitelné – a děsivé – jakou sílu může mít minulost. V hloubi duše pořád doufám, že si to Lenka jednou rozmyslí. Nechci, aby Petr přišel o sestru a moje děti o tetu. Ale rozhodnutí je jen na ní...
Související články
