Smrt tchyně pro nás byla obrovským překvapením. Jolana si nestěžovala, že by se cítila špatně, a neměla žádné zdravotní problémy – nebo jsme o nich alespoň my nic nevěděli. Jednoho večera si šla lehnout a už se neprobudila. Jak se ukázalo, dostala infarkt. Vyklízení jejích věcí nebylo nic příjemného, ale někdo se toho ujmout musel.
Nečekaný odchod tchyně byl skutečnou ranou. Tři roky předtím jsme se rozloučili s tchánem, který prohrál boj s rakovinou. Oba byli tak trochu ze staré školy, ale nikdy jsem si na ně nemohla stěžovat. Hodně nám pomáhali. Po smrti manžela Jolana prodala dům a přestěhovala se do garsonky. Milovala sbírání nejrůznějších suvenýrů a tretek, takže se toho u ní nashromáždilo opravdu hodně. Nedalo se nic dělat, museli jsme to nějak zvládnout. Značná část těch věcí měla pro mě i pro Tomáše sentimentální hodnotu, a tak jsme se rozhodli, že si je vezmeme k sobě. Úklid odhalil tajemství, které tchyně skrývala velmi dlouhou dobu. Jak jen mohla s něčím takovým klidně žít? Nešlo nám to do hlavy, ale vezmu to popořadě.
Tchýnina závěť nás zaskočila
O tom, že Jolana sepsala závěť, jsme moc dobře věděli. Neměli jsme ale nejmenší tušení, co v ní je. Byli jsme svatosvatě přesvědčeni, že svůj majetek v podobě bytu, pozemku a úspor rozdělila mezi Tomáše a jeho sestru Magdu, se kterou jsme, mimochodem, měli ne zrovna špatný, i když ani ne skvělý, vztah.
Čtení poslední vůle u notáře vneslo do našich vztahů pořádný zmatek, protože všechno připadlo Tomášovi. Magda, která do té doby působila jako mírný a klidný člověk, se prostě rozzuřila. Křičela, že půjde k soudu a závěť napadne.
Na jednu stranu jsem ji chápala – nevím, jak bych se v podobné situaci zachovala já. Na druhou stranu s námi ale nechtěla mluvit, jen sršela vztekem a hněvem. Na Tomášovu adresu se sesypala bezdůvodná obvinění. Neměla nic společného s realitou. Obvinila bratra, že matku úmyslně přemluvil, aby sepsala právě takovou závěť. Měl to prý odůvodnit tím, že Magda nemá děti a vydělává slušné peníze, takže si poradí. Větší nesmysly jsme v životě neslyšeli.
Nijak jsme tchyni do jejích rozhodnutí nezasahovali a o tom, že sepsala závěť, nám řekla asi půl roku poté. Ani já, ani Tomáš jsme nezkoumali, co do ní napsala. Nicméně Magda, soptící touhou po pomstě, nás nechtěla poslouchat.
– Určitě lžete, – syčela.
Můj Tomáš byl na dně. Mnohokrát jsme o tom mluvili.
– Nechci, aby to takhle vypadalo, – prohlásil smutně.
Měl upřímnou snahu a chtěl se s Magdou podělit o to, co zdědil po matce. Když jí to navrhl, seřvala ho, že nestojí o cizí milost. Přerušila s námi kontakt a vyhrožovala soudem. Jen děti, které nic netušily, se dlouho ptaly, proč teta přestala chodit. Co jsme jim asi tak měli říct? Že za to může babiččina závěť? Jak ukázala nejbližší budoucnost, nebyl to konec překvapení. Ta pravá bomba měla teprve vybuchnout.
Našla jsem něco neobvyklého
Tomáš byl připravený předat část majetku Magdě, ale jí se ani nesnilo o tom, že by s námi normálně mluvila.
– No co se dá dělat, – povzdechl si nakonec můj muž, – když tak moc chce jít k soudu, ať si jde.
Od seznámení s obsahem závěti uplynul už skoro měsíc. Usoudili jsme, že je nejvyšší čas pustit se do úklidu v garsonce.
– Opravdu to zvládneš? – ptala jsem se Tomáše.
– Ano, nejsem dítě.
– No dobře.
Můj muž se pustil do sklepa, zatímco já jsem probírala věci ve skříni a komodách. Ve skříni jsem našla malou dřevěnou krabičku, kterou měla tchyně schovanou na dně velké tašky s vlnou. Usmála jsem se pro sebe. Jolana milovala háčkování. Dokázala tak trávit celé dny. Podívala se na křeslo, ve kterém sedávala s háčkem a barevnými klubíčky. Až se mi do očí vehnaly slzy.
Pravda vždy vyjde najevo
Ale zpátky k té krabičce, velmi mě zaujala. Nahlédla jsem dovnitř. Bylo tam pár drobností a obálka s nápisem „Pro Magdu“. Právě v tu chvíli vešel do bytu Tomáš. Ukázala jsem mu svůj nález. Vzal obálku do ruky a okamžitě ji otevřel.
– Myslíš, že bychom měli? – zeptala jsem se nesměle.
– Prosím tě, Magda se chová jako šílená. Samozřejmě, že bychom měli.
Dopis, který jsme si přečetli, způsobil, že jsme dobrých pár minut nebyli schopni promluvit, protože nám spadla brada až na zem.
„Drahá Magdo, pokud tohle čteš, znamená to, že už tu nejsem. Závěť tě jistě překvapila, ale cítila jsem, že je to nutné. Musím se ti k něčemu přiznat. Nejsi moje biologická dcera, ale věř mi, nebo ne, milovala jsem tě jako vlastní dítě. Tvoje skutečná matka se jmenuje Irena. Pokud vím, bydlí na Vysočině, tuším, že v Telči, ale nejsem s ní v kontaktu. Když ses narodila, nemohla si tě nechat. Byla velmi mladá, bylo jí pouhých 16 let. Nabídla jsem jí pomoc a vzala jsem tě pod svou střechu. Vít o ničem nevěděl. Byl přesvědčený, že jsi jeho vlastní dcera. Když se to všechno stalo, byl v zahraničí. Já jsem v té době porodila Tomáše a řekla jsem mu, že máme dvojčata. Ostatně, veškerá dokumentace je přiložena k tomuto dopisu. Doufám, že mi to jednou odpustíš. Jolana.“
Rodina se rozdělila
Říct, že jsme byli v šoku, je jako neříct nic. Jednomyslně jsme se shodli, že Magda si, bez ohledu na to, jak se k nám teď chová, zaslouží znát pravdu. Dopis jsme jí předali. Byla stejně otřesená jako my. Po několika dnech poslala Tomášovi zprávu v následujícím znění: „Celý život ve lži, nechci vás znát.“
Úplně se odřízla. Tchýnino tajemství zpečetilo rozpad našeho vztahu. Zprávy se rychle rozšířily po rodině a mnoho lidí se k nám otočilo zády – jako bychom za všechno mohli my. Magda odjela z města. Slyšela jsem, že našla svou biologickou matku, ale nevím, jak to dopadlo. Je neuvěřitelné a zároveň děsivé, jakou ničivou sílu může mít minulost. V hloubi duše doufám, že si Magda jednoho dne všechno promyslí, ale je to její rozhodnutí.
Karolína, 40 let
