Věrnost pro mě byla vždycky zásadní, a to i v myšlenkách. Můj život s manželem a dvěma dětmi v našem domě vypadal jako splněný sen, i práce mě bavila. Jenže pak jsem se na bratra svého muže začala dívat jinak a celý můj svět se otřásl v základech.
Za dokonalou fasádou
Vše se to stalo v době, kdy naše rodina působila na venek jako idylický obrázek. Nikdo by neřekl, že uvnitř prožívám největší citovou bouři svého života. Vždycky jsem byla ta zodpovědná, co všechno zvládne a zařídí. Jenže i když se snažíte dělat všechno správně, klid na duši vám to nezaručí.
Jiný než můj muž
Davida, bratra mého manžela, znám déle než dekádu. Je mladší než Marek. Během té doby si prošel několika vztahy, které nedopadly, a viditelně dospěl. Je úplně jiný než můj muž – klidnější, vnímavější a nesmírně empatický. Jako introvert se při rodinných setkáních nikdy moc neprojevoval. Ale postupně jsem si začala všímat, že ho vnímám úplně nově.
Nebylo to nic náhlého. Jednou jsme se zapovídali při přípravě rodinné oslavy, jindy jsme jako jediní zůstali sedět u stolu, když ostatní už šli spát. Pokládal mi otázky, jaké mi Marek nikdy nedal. Zajímala ho moje osobnost, ne jen role manželky jeho bratra. Když se mi svěřoval se svými vztahovými problémy, zjistila jsem, že na lásku máme podobně romantický náhled.
Marek je v jádru dobrý člověk, ale má jednu velkou chybu – neumí naslouchat. Všechno rychle přejde, emoční témata ho obtěžují, bere věci jako samozřejmost. Hlavní je, že jsme s dětmi v pořádku. Začalo mi po jeho boku něco chybět, aniž bych si to plně uvědomovala. Pak se mi o Davidovi zdál velmi živý sen a ten mi otevřel oči. Od té chvíle bylo všechno jinak.
Bouřka a motýli v břiše
Asi týden poté jsem potřebovala jet na chatu pro pár věcí. Venku zuřila bouřka a já měla strach. „To dáš, nejsi malá,“ odbyl mě Marek. Zrovna seděli s Davidem v kuchyni a řešili práci. „Pojedu s tebou, mám tam kousek cestu,“ nabídl se okamžitě David a já cítila, jak se mi v břiše rozletěli motýli. Líbilo se mi, jak je David ochranitelský. Marek si je jistý, že všechno zvládnu sama. Nebyl se mnou ani u narození našeho druhého dítěte. Přitom já bych si tolik přála mít se občas o koho opřít.
Nikdy jsme se spolu nevyspali. Naše spojení je v psaní zpráv o životě a v občasných setkáních, která oba vyhledáváme. Přesto cítím, že jsme si blízcí tak, jak to jen jde.
Láska, kterou nesmíme žít
Oba si uvědomujeme, že jít dál by byla katastrofa. On by přišel o bratra, já o rodinu a všechno, co jsem léta budovala. Přesto se každé ráno probouzím a první myšlenka patří jemu. Dohodli jsme se, že to ukončíme. Ne proto, že bychom k sobě nic necítili, ale právě naopak. Někdy si připadám jako vězeň vlastního života. Žijeme dál jako dřív. Já s Markem, David s novou přítelkyní, kterou ani neznám. Ale oba víme, že to není opravdové.
Dřív jsem odsuzovala ženy, které kvůli románku zničily rodinu. Teď už vím, že to není jen poblouznění a že se to může stát komukoli. Miluji bratra svého muže. A zároveň vím, že to nikdy nesmím říct nahlas. Zatím to tajemství držíme. Ale každý den si kladu otázku – na jak dlouho?
Související články
