Lenka s manželem Petrem mají v péči patnáctiletá trojčata, dceru a dva syny. Když se blížily letní prázdniny, doufali, že společná dovolená pomůže napravit napjaté vztahy, které v rodině panovaly kvůli pubertě dětí. Lenka si pevně slíbila, že celý týden zvládne s úsměvem a trpělivostí, ale realita byla naprosto odlišná.
Trojčata: šok, radost i nekonečné probdělé noci
Když jsme se dozvěděli, že čekáme trojčata, byli jsme v šoku, ale zároveň jsme se nesmírně těšili. Samozřejmě jsme měli obavy, jak to všechno zvládneme, ale ani ve snu by nás nenapadlo, že nejnáročnější období nepřijde s miminky, ale až o patnáct let později.
První roky byly skutečně vyčerpávající. Sotva jsme uspali jedno dítě, druhé se probudilo s pláčem, a tak to bylo neustále. Často jsem si říkala, že nic horšího než nekonečný dětský pláč už zažít nemůžu. Jak hluboce jsem se mýlila. Zlaté časy nastaly, když děti začaly chodit do školky a na první stupeň základní školy. Byly vděčné za každý výlet, těšily se na dovolené a ke štěstí jim stačilo jen málo.
Zlaté dětství vystřídala pubertální bouře
S Petrem jsme si konečně našli i chvilku pro sebe a naše koníčky. Dcera a synové se hádali jen zřídka a ve škole se jim dařilo. O víkendech jsme jezdili na kola nebo na výlety do hor. Byli jsme přesvědčeni, že jsme jim dali skvělý základ do života a že naše rodinná pohoda bude pokračovat i během jejich dospívání.
První varovné signály přišly zhruba před rokem. Letos naše trojčata oslavila patnáctiny a my jsme se ocitli uprostřed bitvy, na jejíž intenzitu jsme nebyli připraveni. Dcera je náladová, drzá a začala se oblékat a líčit stylem, který se nám s manželem vůbec nelíbí. Hádky jsou u nás na denním pořádku. U synů jsme objevili cigarety a jejich prospěch ve škole se prudce zhoršil. Téměř každý večer s Petrem bezradně řešíme, co s nimi dál.
„Všechny holky ve třídě se malují, tak já budu taky! A ta sukně není krátká, je to prostě minisukně. Přestaň mi říkat, že to tričko je moc krátké, teď se to tak nosí. Jsi prostě stará a nerozumíš tomu,“ křičela na mě nedávno dcera. Každé ráno jen bezmocně sleduji, jak odchází do školy oblečená vyzývavě a s make-upem, který jí vůbec nesluší.
Rodinná dovolená, která skončila fiaskem
Letos jsme hned po vysvědčení vyrazili autem do Slovinska. Plán byl jasný: pár dní u moře, nějaké túry v horách a na závěr prohlídka Lublaně. S Petrem jsme tušili, že to nebude jednoduché, ale to, co následovalo, předčilo naše nejhorší obavy. Před odjezdem jsem se zařekla, že zůstanu klidná, nebudu na děti tlačit a pokusím se, aby si to všichni užili.
Celou cestu i pobyt děti strávily s očima přilepenýma na mobilech. Do hor se jim nechtělo, protože by se unavily, město je nudilo a na pláži bylo moc velké horko. Dcera se dokonce odmítala převléknout do plavek a celý den proseděla na dece v džínách a mikině. Nakonec jsme si s manželem prohlédli město sami, zatímco oni leželi v apartmánu. Když jsme se jich zeptali, co by je tedy bavilo, odpovědí bylo jen pokrčení rameny. Svůj slib, že nebudu křičet, jsem dodržela. Přesto na tuhle dovolenou nikdy nezapomenu. Bylo to jedno velké fiasko.
