Petr se nemohl dočkat, až vezme svou dcerku poprvé na procházku do lesa. Sám je milovník přírody a les je pro něj druhým domovem. S manželkou Evou si první rodinný výlet užívali, dokud se z něj nestalo drama.
Pocházím z malé vesnice, kde byl můj otec hajným, takže les byl odjakživa mým hřištěm. Vůně pryskyřice, šumění korun stromů a mech pod nohama, to je pro mě synonymum dětství.
Vymodlené dítě
Když jsem potkal Evu, hned jsme věděli, že chceme žít v domě se zahradou, blízko přírody. Oba jsme toužili po klidu a prostoru. Vzali jsme se před devíti lety a brzy nato začali plánovat rodinu. Na vytoužené dítě jsme si ale museli počkat. Ačkoliv žijeme zdravě a sportujeme, roky ubíhaly a nic. Každý měsíc pro mou ženu znamenal zklamání. Zrovna když jsme se smiřovali s návštěvou kliniky asistované reprodukce, Eva konečně otěhotněla. Dnes jsou naší princezně dva roky.
Od jejího narození jsme hltali každý její pokrok. Jelikož jsme ji vozili v kočárku, do hlubšího lesa jsme se moc nedostali. Proto jsem se tak těšil, až tam vyrazíme všichni tři. Chtěl jsem ji naučit poznávat stromy a houby, stejně jako to učil táta mě. Ta chvíle nadešla minulý víkend na dovolené v Jeseníkách. Počasí bylo krásné, šli jsme lesní cestou, povídali si a naše malá poskakovala kolem nás.
Les který jsme neznali
Nebylo to prostředí, které bychom znali; byli jsme tam poprvé. Scházeli jsme z mírného svahu s tím, že sejdeme do údolí a vrátíme se k našemu ubytování. Vtom ale dcera zaječela. Když jsme se ohlédli, viděli jsme, že má jednu nožičku až po koleno v nějaké díře v zemi. „Tati, to pálí!“ plakala. Okamžitě jsem k ní přiskočil, vytrhl ji a dal se na útěk. Za námi letěla i Eva. Dcerka totiž šlápla přímo do zemního vosího hnízda. Instinktivně jsem ji přikryl bundou a běžel, co mi síly stačily. Dostali jsme několik žihadel, ale podařilo se nám uniknout. Jakmile jsme se dostali z lesa, hned jsme jeli na pohotovost. Naštěstí se potvrdilo, že dcera nemá na vosí jed alergii, a tak náš výlet neskončil katastrofou.
Související články
