Jana se rozhodla ukončit vztah s partnerem Tomášem, se kterým měla syna. Doufala v civilizovaný konec bez zbytečných dramat a podrazů. Byla přesvědčená, že i přes konec partnerství dokážou zůstat rozumnými rodiči. Netušila však, jak hluboce se v něm spletla a jaké překvapení si pro ni přichystal.
S Tomášem jsme nebyli manželé. Bydleli jsme v pronájmu a narodil se nám syn Matěj. Po deseti letech společného života jsem měla pocit, že ho dokonale znám.
Zpětně vidím, že jsme se k sobě nehodili. Každá domluva byla boj, protože ani jeden z nás nechtěl ustoupit. Náš vzorec byl destruktivní: nejdříve ostrá hádka, pak usmíření v ložnici a až potom jsme byli schopni najít nějaký kompromis. To se nedalo vydržet věčně.
Rozkoš je pryč
Problém se prohloubil, když po letech z našeho vztahu vyprchala vášeň. Zmizel tak náš jediný „usmiřovací“ nástroj a komunikace vázla ještě víc. Po narození syna se navíc množily situace, na které jsme měli zcela odlišný pohled. Nakonec jsem byla tak vyčerpaná neustálým napětím a negativitou, že jsem se rozhodla to ukončit.
„Tomáši, už takhle dál nemůžu. Jsem unavená. Chci, abychom pro Matěje zůstali dobrými rodiči, ale jako partneři už fungovat nemůžeme. Věřím, že se dohodneme slušně a bez naschválů,“ prosila jsem ho. Souhlasil a mně se nesmírně ulevilo. Hned jsem začala s balením a stěhováním svých věcí k rodičům, začala jsem oblečením.
Peníze jsou pryč
Následně jsem se synem odjela na pár dní k sestře na Moravu, abych si od všeho odpočinula. Plán byl, že po návratu dobalím zbytek a definitivně uzavřu tuto kapitolu. Šok přišel, když jsem si chtěla z našeho společného účtu vybrat peníze na nákup. Dohoda s Tomášem zněla, že si každý vezme jen malou část a zbytek úspor si férově rozdělíme později.
Jenže na účtu nebyla ani koruna. Tomáš ho kompletně vybral a poslal mi jen strohou zprávu, že jelikož jsem byla poslední roky „jen doma s dítětem“, všechny peníze patří jemu. Když jsem se vrátila do bytu, čekal mě další šok. Všechno cenné bylo pryč. Odvezl i jídlo ze spíže a toaletní papír. Nábytek, který měl podle naší dohody zůstat mně, úmyslně poškodil.
Nejvíc mě mrzí, co Tomáš udělal. Neublížil tím jenom mně, ale hlavně vlastnímu synovi, když mu zničil i jeho postel a matraci. Doufám, že bude alespoň posílat výživné. Pokud ne, nebudu váhat a obrátím se na soud, aby mu alimenty stanovil oficiálně z platu. Naše gentlemanská dohoda je očividně bezcenná. Snad byl tento jeho čin jen ojedinělý záchvat zlosti a zbytek péče o syna proběhne v klidu.
