Nejsem ten typ matky, která se plete dítěti do života. Věřím, že každý dospělý člověk je zodpovědný za svá vlastní rozhodnutí. Moje dcera Klára je sice pořád velmi mladá – je jí teprve třiadvacet – ale vždycky měla rozum a věděla, co chce od života. Aspoň jsem si to myslela… dokud nepotkala Richarda.
Dceřin přítel mě šokoval
„Mami, chtěla bych ti někoho představit. Už nějakou dobu se vídáme a myslím, že je to vážné,“ řekla mi jednoho dne.
„Tak co kdybyste přišli v neděli na oběd?“ navrhla jsem.
„Skvělý nápad, domluveno,“ usmála se.
Jenže mě vůbec nepřipravila na to, co mám čekat. Předpokládala jsem, že přivede kluka ve svém věku, a tak mě vykolejilo, když jsem poprvé spatřila jejího partnera. Richard by mohl být jejím otcem, je dokonce o dva roky starší než já! Šokovalo mě to, ale ani jeden z nich si z toho očividně nic nedělal.
Richard byl dobře oblečený a upravený, působil sebevědomě a byl výřečný. První myšlenka, která mi bleskla hlavou, byla, že si Klára našla sponzora. Hned jsem se za to v duchu pokárala. Taková přece nikdy nebyla.
Něco mi na něm nesedělo
Občas se u mě stavili na kafe. Klára působila spokojeně, jako by našla muže, vedle kterého se cítí dobře. Když jsem se jí tu a tam opatrně zeptala na Richarda, moc toho neprozradila. „Mami, vážně se nemusíš ničeho bát,“ ujišťovala mě.
Přesto jsem klidná nebyla. Nikdy jsem to Kláře neřekla, ale Richard mi nebyl sympatický. Vždycky musel mít poslední slovo, ať jsme mluvili o čemkoli. To jeho sebevědomí velmi rychle sklouzávalo k aroganci. Klára se na něj dívala jako na modlu, ale já jsem se v jeho přítomnosti cítila vyloženě nepříjemně.
Snažila jsem se to sama sobě vysvětlit tak, že mi připomínal bývalého manžela – nejen věkem, ale i celkovým vystupováním. Měl v sobě něco znepokojivého. Byl posedlý tím, jak působí na ostatní. Při každé návštěvě mi přinesl drahou kytici, ale ani ta nedokázala zahnat můj vnitřní neklid.
Jednou, když jsme se na chvíli ocitli sami, se mě přímo zeptal, proč jeho vztah s Klárou neschvaluju. „Chci jen, aby byla šťastná,“ odpověděla jsem vyhýbavě, ale upřímně. Víckrát se mě už na to neptal.
Dcera mi chřadla před očima
Čím déle byla Klára s Richardem, tím víc se měnila. Působila stále víc smutně, až se nakonec úplně přestala usmívat. Nikdy nepřišla sama – bez něj snad nikam nechodila. Stačil jediný jeho pohled a hned zmlkla. Když seděli vedle sebe, v jeho gestech nebyla žádná něha.
Můj mateřský instinkt doslova křičel, ať se do toho víc vložím. Jenže s Klárou to nešlo – tvrdohlavě opakovala, že je všechno v naprostém pořádku. A přitom jsem viděla, že není. Zhubla a v očích jí vyhaslo světlo. Přes sociální sítě jsem se spojila s jednou její kamarádkou z fakulty. Řekla mi, že Klára už celé týdny nechodí do školy. Dozvěděla jsem se taky, že Richard není, jak tvrdil, řádným zaměstnancem fakulty, ale jen externistou. Přednášel psychologii – právě na jednom z jeho seminářů se seznámil s Klárou.
Našla jsem si jeho profil na sociálních sítích, ale byl téměř prázdný. Začala jsem tedy hledat dál. Pak mi Klářina spolužačka prozradila něco, co mě znepokojilo ještě víc. „On je prostě... divnej. Říkala jsem Kláře, že se k ní nehodí, ale byla z něj úplně paf,“ napsala mi.
„Jak jako divnej?“ zajímalo mě.
„Těžko se to vysvětluje, ale přijde mi falešnej...“
Takže jsem nebyla jediná, kdo z něj měl špatný pocit. Pak jsem narazila na internetovou diskuzi, kde se o něm mluvilo. Lidé psali, že je slabý přednášející, ale mistr manipulace a svádění. Přesně toho jsem se obávala.
Chodila s manipulátorem
Poprosila jsem Kláru, ať ke mně přijede sama, abychom si mohly promluvit. Nejdřív se bránila, že jí Richard pomáhá skrz nějaký „inovativní terapeutický program“, ale neskočila jsem jí na to. Přitlačila jsem na ni. Rozplakala se a poprosila mě o pomoc. „Já už to nedávám,“ vzlykala.
Úplně ji odstřihl od přátel. Ani se mnou se neměla vídat – podle něj jsem na ni měla špatný vliv a jen on prý věděl, jak ji udělat šťastnou. Přemluvil ji, aby se vykašlala na školu, přitom tak toužila stát se psycholožkou. Vzpomínám si, kolik úsilí ji stálo dostat se na ten obor – bylo to těžké.
„K němu už se nevrátíš,“ řekla jsem jí rázně. Neprotestovala.
To všechno se semlelo asi před půl rokem. Richard se ještě párkrát pokusil zasáhnout, ale pohrozila jsem mu policií. Nakonec jí dal pokoj. Klára se stále dává dohromady. Chodí na terapii, která jí pomáhá – pochopila, že byla ve vztahu s manipulátorem a že v tom nebyla žádná láska. Přemýšlí, že se znovu zapíše ke studiu, ale na jinou školu. Pomalu se jí vrací úsměv. Doufám, že se jí vrátí i sebevědomí a víra v sebe sama, protože to všechno jí vztah s Richardem vzal...
