Daně pomalu dochází trpělivost s jejím manželem Petrem. Od chvíle, co si pořídil nový vůz, jí ze života dělá peklo a kvůli autu ji neustále peskuje. S nostalgií vzpomínám na dobu, kdy jsme vlastnili starší ojetiny a mohli si v nich dělat, co se nám zlíbilo. Dnes je všechno jinak a z Petra se stal kvůli autu nesnesitelný puntičkář.
Když jsme spolu na vysoké škole začali chodit, bylo nám něco málo přes dvacet. Petr měl starou Felicii, která pro nás znamenala svobodu. Ani jeden z nás nemohl toho druhého vodit domů, a tak se jeho auto stalo naším útočištěm. Často jsme zaparkovali někde v ústraní a užívali si jeden druhého. Vůz nás nikdy nezradil, vozil nás na výlety po celé republice. Dokonce jsme v něm i přespávali. Sklopili jsme zadní sedačky a nějak se tam noc přečkat dala, i když jsme kvůli zamilovanosti stejně moc nespali. Bylo to i naše mobilní jídelna. Jako studenti jsme neměli na restaurace, takže jsme si v něm s chutí dávali svačiny.
Nakoupili jsme si rohlíky a paštiku a hodovali jsme na sedadlech. Na ty časy s úsměvem vzpomínáme. Z nostalgie jsme se dokonce asi před pěti lety pokusili oživit staré zvyky a zajeli si do lesa. Naše těla už ale nejsou tak ohebná jako dřív a celá snaha skončila spíše jako komická scénka. Od té doby se intimitě věnujeme jen v pohodlí naší postele. Všechna legrace ale skončila v momentě, kdy si Petr splnil sen a koupil si zbrusu nový vůz. Z mého skvělého muže se stal pedantický tyran, který mě nutí dělat věci, jež považuji za ponižující.
Nové auto
Zakázal mi v autě jíst. Když míříme na dovolenou, musíme zastavit na odpočívadle a najíst se venku. Petr dokonce zakázal v autě i jakékoliv nápoje. Je nemyslitelné, že bych si s sebou vzala kávu v kelímku nebo si otevřela lahev s vodou. I když s tím vnitřně nesouhlasím, podřizuji se. To nejhorší je ale nařízení týkající se mých bot.
Pokaždé si musím sednout na sedačku, nechat nohy viset ven a oklepat si podrážky o sebe, aby na koberečky nespadlo ani smítko. Už několikrát jsem si všimla, jak se nám kvůli tomu lidé na parkovišti posmívají. „Petře, tohle už dělat nebudu, vždyť jsme všem pro smích!“ ohradila jsem se nedávno. On mi jen chladně odpověděl, že ostatní ať si svá auta klidně zničí, ale to naše zůstane jako nové. Připadá mi, že mě manžel kvůli autu terorizuje.
Související články
