S manželem jsme nedávno měli oslavit stříbrnou svatbu. Žádný velkolepý dar jsem nečekala, ale alespoň malou pozornost ano. Nedostala jsem vůbec nic. Manžel se tvářil, že žádné výročí není, a na mé poznámky nereagoval.
Už léta žijeme spíše vedle sebe než spolu. O rozvodu nikdy nepadlo slovo, jsme k sobě navzájem tolerantní a dáváme si určitou svobodu. On jezdí s přáteli na golf, já zase s kamarádkou na prodloužené víkendy. Společně se staráme o dům a zahradu, v neděli pořádáme obědy pro naše dospělé děti a jejich rodiny. Snažíme se být pro všechny oporou.
Stojí to, ale obrovské úsilí. Cítím, že náš vztah se vyčerpal. Jsme jako sourozenci, dobří přátelé, co sdílí jednu domácnost, ale jiskra se dávno vytratila. Už ani nevím, kdy jsme se naposledy milovali. Poslední roky se o své uspokojení starám sama.
Došla mi trpělivost
Právě manželova lhostejnost k našemu pětadvacátému výročí byla poslední kapkou. Několik týdnů jsem mu naznačovala, že se blíží významné datum. Zeptala jsem se ho, co by si přál, a sama jsem mu koupila novou sadu golfových holí. Když jsem se ho zeptala, jestli si myslí, že je po těch letech co oslavovat, jen pokrčil rameny. Zklamaně jsem mu předala dárek. Já neobdržela nic. O týden později jsem se rozhodla, že si musím vyčistit hlavu, a zarezervovala jsem si pobyt ve wellness hotelu v horách.
Můj wellness pobyt
Třetí den mého pobytu jsem odpočívala u hotelového bazénu s výhledem na hory. Vedle na lehátko si lehl muž, který mohl být o dobrých patnáct let mladší. Vyměnili jsme si pár pohledů, ale nepromluvili jsme. Měl skvělou postavu a já si užívala pohled na něj, když šel plavat. V mých devětačtyřiceti letech jsem se díky jeho pohledům cítila zase jako mladá holka.
K večeru jsem se vracela do pokoje. Čekala jsem na výtah a on se znenadání objevil vedle mě. To ticho mezi námi bylo plné elektřiny. Když se dveře výtahu otevřely, zašeptal mi do ucha, že na mě celý den myslí. Skončili jsme u mě na pokoji. Bylo to úžasné, vášnivé a naprosto osvobozující. K ránu tiše odešel, aniž bych znala jeho jméno. Já se hned po snídani sbalila a odjela. Cestou domů jsem se ještě na jednu noc zastavila v Olomouci, abych ten intenzivní zážitek zpracovala. Dodnes na to vzpomínám jako na moment, který mi vrátil chuť do života.
