Manžel se po přestěhování na venkov začal denně uchylovat k alkoholu, aby zapadl mezi sousedy a udržel jejich pomoc. Jeho partnerka sleduje, jak pití ničí jejich život a bojuje o klid a rodinu.
S Pavlem jsem deset let, ale poslední dva roky mi opravdu lezou na nervy jeho přátelé a jejich večerní posezení. Můj muž už bez alkoholu zkrátka neumí být.
Začátky byly pozvolné a nenápadné
Když jsme s Pavlem začali žít, oba jsme nepili a milovali jsme cyklistiku. Každý víkend jsme sedli na kola a ujeli alespoň sto kilometrů. To byl přesně život, jaký jsem si přála a vybrala. Přestěhování na vesnici ale mého muže změnilo. Rok po naší svatbě jsme pořídili starší dům, který jsme rekonstruovali a přijímali jsme pomoc od sousedů. A právě to se stalo osudným.
Na venkově se prostě pije. K práci patří pivo a večer se chlapi scházejí v hospodě. Na to jsem si nikdy nezvykla. „Miláčku, jestli chceme, aby nám sousedé pomáhali, musím s nimi držet krok. Jsou zruční a jejich pomoc nás vyjde na polovinu toho, co by stála firma,“ vysvětloval mi Pavel hned na začátku. Souhlasila jsem s ním, ale to neustálé popíjení mi vadilo.
Šest piv za den není žádný problém
Pavel pije každý den. Během dopoledne při práci si dá dvě piva. „To není na opilost, to je jen na žízeň. Nesnáším sladké limonády a pivo je skvělá volba. Buď v klidu a nehledej problémy, kde žádné nejsou,“ uklidňoval mě Pavel. A já mu to věřila, něco na tom přece jen bylo.
Jenže do večeře už v sobě měl piv šest. Při grilování přidal další dvě. A když se zastavili sousedé, pozval je dál a otevřel slivovici. Tyto večírky se obvykle konaly už beze mě. Nemohu vystát řeči podnapilých mužů, takže jsem raději odcházela spát. Pavel se nikdy neopije do němoty. Vlastně je zábavný a působí normálně, jen je z něj cítit alkohol.
Chci zpět svého abstinujícího manžela
„Pavle, prober se. Jezdíš pro pivo dvakrát týdně a pokaždé přivezeš celou basu. To přece není v pořádku. Nejde jen o to, že jsi pořád cítit, ale i o tvé zdraví. Máš rodinu, děti. Zatím ti zůstal i řidičák, tak s tím něco dělej, ať o něj nepřijdeš,“ zakončila jsem svůj monolog.
Pavel to jako vždy zlehčil a obrátil ve vtip. Využil toho, že děti byly ve školce a družině, přehodil si mě přes rameno a odnesl do ložnice. Stejně jako pokaždé. Náš problém tak zůstává bez řešení. Manžel svou závislost na alkoholu zlehčuje a já se nechci hádat. Chci jen klid a spokojenou rodinu, což v podstatě máme. Až na manžela, který denně vypije několik piv, stejně jako všichni kolem. Možná by nám ve městě bylo lépe.
