Aneta doufala, že se postoj jejího partnera Marka změní. Jeho chlad mu zpočátku připisovala špatným zkušenostem z minulosti. Pravda se však ukázala být prostší – byl tak jednoduše vychován. Jeho rodiče byli naprosto stejní.
Zpočátku našeho vztahu jsem si říkala, že je Marek prostě jen introvert. Nebyl zlý, ale choval se... rezervovaně. Málokdy projevoval emoce, ať už šlo o radost, nebo smutek. Fyzický kontakt jako objetí byl pro něj téměř cizí. Bralo mě to, ale uklidňovala jsem se tím, že každý potřebuje jiný čas na sblížení.
Když jsme se sestěhovali, mé naděje na změnu se rozplynuly. Vše zůstalo při starém. Když jsem prožila náročný den v práci, dočkala jsem se jen chápavého pokývnutí. Když jsem se s ním dělila o velkou radost, sotva znatelně se usmál. Nikdy jsme se nehádali, ale taky mě nikdy spontánně neobjal.
Tohle je ten důvod
Dva roky jsem se snažila najít příčinu. Trauma z dětství? Skrytá deprese? Až návštěva u jeho rodičů vše odhalila. Bydleli v prostorném domě, který byl sice dokonale uklizený, ale působil neosobně a chladně, bez jediného osobního předmětu, který by naznačoval teplo domova. Přivítala nás jeho matka, otec se připojil o chvíli později. Oba mi stroze podali ruku a popřáli hezký den. Celé setkání bylo formální, jako by šlo o obchodní schůzku, nikoli rodinnou návštěvu.
Celé odpoledne jsme probírali neutrální témata jako počasí, práci a rostoucí ceny. Nikdo se nezasmál, nikdo se nezeptal na pocity toho druhého. Marek mezi nimi zapadl, byl stejně tichý a odměřený. Odpovídal v krátkých větách, seděl vzpřímeně, bez jakéhokoli náznaku emocí či vzájemné náklonnosti.
Cestou domů mi to všechno došlo. Markovo chování nebylo důsledkem zranění, ale výchovy. V jeho rodině se emoce prostě neprojevovaly, jako by ani neexistovaly. Byla to spíš firemní porada než návštěva u rodičů. Uvědomila jsem si, že on vlastně neví, jak láskyplný vztah vypadá, protože ho nikdy nezažil.
Dívám se na něj jinak
Najednou jsem se na něj dívala jinak. Už jsem necítila soucit, ale spíše prázdnotu. Pochopila jsem, že marně čekám na něco, co nikdy nemůže přijít. Nemá mi co dát, protože to sám v sobě nemá. A já už nemám sílu se mu snažit vysvětlit, co mi chybí.
