Anna se cítí svázaná přísnými pravidly své matky. Její neustálý dohled a zákazy ji štvou o to víc, když náhodou zjistí, že matčin život v mládí byl všechno, jen ne spořádaný. Nechápe, proč pro ni matka nemá ani špetku pochopení.
Naši se rozvedli a oba se tváří, jako by sami nikdy nebyli mladí. Žádné večerní akce, jen povinnosti doma. A když nastane sebemenší problém, hned si volají a já musím snášet jejich dlouhé přednášky o zodpovědnosti.
Má o mě pořád strach
Dokončila jsem průmku a spolužáci si ze mě utahují. Zatímco oni mohou jít večer ven, já mám jako jediná večerku. Když jsme se domluvili na posezení v parku s hudbou, byla jsem tam sotva hodinu. Všichni ostatní zůstali, já musela přesně v deset mazat domů. Vždycky přijdu o to nejlepší.
Máminy reakce jsou pořád stejné a mé prosby ji nechávají chladnou. „Dnes je nebezpečná doba, Anno. Zprávy jsou plné násilí a podivných existencí. Vždyť je ti teprve šestnáct, nechápu, proč bys měla někde trajdat po nocích. Bojím se o tebe,“ spustí svou obvyklou písničku.
Fotky mluví jinak, matka byla divoká
I když mě výjimečně pustí na nějakou akci, přesně o půlnoci pro mě přijede autem. Žádné ranní vlaky s kamarády nepřicházejí v úvahu. Máma klidně vstane uprostřed noci, aby mě odvezla a cestou mi stihla udělit další lekci o nástrahách světa. Navíc mám pocit, že mě vždycky nenápadně kontroluje, jestli nejsem pod vlivem něčeho. To její slídění mi už opravdu leze na nervy.
Před pár dny jsem měla za úkol uklidit sklep. Při utírání prachu z polic mi z jedné krabice vypadla hromada starých fotek. Když jsem si je prohlížela, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Moje matka! S pivem v ruce na nějakém vandru, smála se na celé kolo a objímala se s partou přátel. Vypadala naprosto bezstarostně a divoce.
Chtěla bych stejně divoké mládí
Netuším, kam se poděla ta její dobrodružná povaha. Dnes se skoro neusmívá, nikam nechodí. Její svět je jen práce, úklid a občas knížka na gauči. Přijde mi jako stará paní, která už na život rezignovala.
Proč mi tedy upírá právo zažít podobně skvělé mládí plné zážitků, na které se nezapomíná? Jsem už skoro dospělá. Její věčný argument, že dokud bydlím pod její střechou, musím poslouchat, protože za mě nese zodpovědnost, už neberu. Podle mě se jen nevyrovnala s rozvodem a svou frustraci si teď vylévá na mně.
