Marek a jeho parta si víkendy umí užít naplno. Setkávají se pravidelně a když je nálada, zábava se protáhne až do ranních hodin. Jejich večírky jsou obvykle pohodové a bez větších problémů. Ten poslední ale zanechal následky na celý týden. Marek tento nevkusný žert svým přátelům jen tak nezapomene.
Víkend se blížil a naše parta už plánovala další akci. Mám to štěstí, že mám kolem sebe spoustu přátel, kteří jsou pro každou špatnost. Nejraději se scházíme u někoho na zahradě, kde grilujeme, popíjíme a užíváme si pohodu až do východu slunce.
Přátelství od střední školy
Naše parta je skvělá v tom, že držíme pohromadě už od střední školy. Je nás kolem třiceti a na každou akci jsou zváni všichni, i s partnery a partnerkami. Kdo může, přijde. Vždy se tančí, hodně se nasmějeme a prostě si umíme život zpříjemnit.
Ve skupině máme pestré složení. Je tam pár úspěšných manažerů, lidé z kanceláří i spousta zručných řemeslníků a dělníků. Ale na to se u nás nehraje. Všichni se bavíme jako rovný s rovným a po pár pivech je úplně jedno, jestli má někdo titul nebo ne. Hlouposti pak plácáme všichni stejně.
Když se vtípky zvrtávají
Na malé vtípky jsme zvyklí. Občas někomu provedeme nějakou drobnost, ale vždy v mezích. Schováme klíčky od auta nebo někomu polijeme boty pivem. Minulý měsíc se to ale vymklo kontrole. Opil jsem se tak, že si pamatuju jen útržky. Prý jsem byl k nezastavení.
Neustále jsem někoho vyzýval k tanci, něco pokřikoval a nakonec jsem se zhroutil do trávy jen v boxerkách. Netuším, kdo s tím nápadem přišel, ale kamarádi se rozhodli, že mě „vylepší“. Ráno přišlo kruté probuzení. Celé tělo jsem měl počmárané černou a zelenou lihovou fixou. Měl jsem kruhy kolem bradavek, na břiše šipku k pupíku a na rukou různé klikyháky. S příšernou kocovinou mi chvíli trvalo, než jsem si toho vůbec všiml.
Když odezněla nejhorší bolest hlavy, uviděl jsem to „umění“ na svém těle. Pokusil jsem se jednu čáru smýt slinami, ale bez úspěchu. Fixa držela jako přibitá. V koupelně před zrcadlem přišel další šok – pomalovaný jsem měl i obličej. Kruhy kolem očí a abstraktní vzory na čele a tvářích. Celý víkend jsem se marně snažil všechno smýt.
Těžký start do pracovního týdne
Nezbylo mi, než v pondělí vyrazit do práce. Pracuji jako projektový manažer a dress code je u nás poměrně striktní. Naštěstí jsem měl klidnější týden a většinu času jsem strávil sám v kanceláři. Posměšným poznámkám kolegů jsem ale neunikl. Až pátý den začaly malůvky konečně blednout. Každý den po práci jsem trávil hodinu ve sprše a drhnul si kůži kartáčem, až byla úplně rudá. Kamarádi, tohle vám nezapomenu. Ale dnes mi to nedalo a zavolal jsem jednomu z nich: „Tak co, chystá se něco na sobotu?“