Jana je s Petrem už pět let. Oba mají za sebou jedno manželství a odrostlé potomky. S Petrem je Jana vlastně spokojená, jenže jí schází romantika a komplimenty, kterých se jí nedostává.
Kdysi jsem si myslela, že přesně vím, co chci. Můj bývalý manžel byl cholerik a hrubián. Neustále vyvolával konflikty a pro vulgární slovo nešel nikdy daleko. Zůstala jsem s ním dvacet let, hlavně kvůli dětem.
Rozhodnutí odejít
Jakmile mladší dcera dosáhla plnoletosti, rozhodla jsem se odejít. Splnila jsem si tak slib, který jsem si dala před lety: vychovat děti v úplné rodině. To se povedlo a nastal čas myslet na vlastní štěstí. Exmanžel byl sice skvělým tátou, který se našim dětem věnoval, ale jako partner byl nesnesitelný. Jeho vznětlivost a náladovost mi braly všechnu energii.
Byl to velmi emotivní muž. Na jednu stranu to mělo své výhody, protože své city uměl projevovat. Denně mi říkal, jak jsem krásná a jak mi to sluší. Dokázal mi vášnivě vyznat lásku a naše intimní chvíle prožíval naplno. Jenže pak stačil okamžik, nálada se otočila o sto osmdesát stupňů a já poslouchala, jaká jsem neschopná a hloupá.
Život po rozvodu
Po rozvodu jsem si přála jedinou věc: klid. Byla jsem unavená z neustálých sporů a napětí. Pár let jsem si užívala svobody, cestovala s přítelkyněmi a objevovala svět. Pak mi na třídním srazu kamarád představil svého známého, Petra. „Dej mu šanci, je to skvělý a hodný chlap. Přesně takového potřebuješ,“ přesvědčoval mě.
S Petrem jsem se tedy sešla a skutečně to byl hodný a klidný muž. Cítila jsem se s ním v bezpečí. Vyzařoval z něj mír, který mi tak chyběl. Jsme spolu už pět let, z toho tři roky bydlíme v jedné domácnosti, a já se cítím jako v kleci. Připadám si citově vyprahlá.
Petr je dobrý člověk, nikdy by mi vědomě neublížil. Mé kamarádky ho mají rády a i mé děti o něm mluví hezky. Jenže během návštěv nikdo nevidí, jaký je Petr partner. Vášeň z našeho vztahu vyprchala po prvním roce, teď intimně žijeme sotva jednou do měsíce. Můžu v koupelně strávit hodiny, vyjít upravená a nalíčená, ale lichotky se nikdy nedočkám.
Pasivita místo vášně?
Je jedno, jestli mám na sobě volný rolák nebo šaty s hlubokým dekoltem, Petr si ničeho nevšimne. Sám nikdy nepřijde s nápadem na výlet. Všechny dovolené a aktivity plánuji já. Všechny náklady si dělíme přesně napůl. A já začínám pochybovat, jestli jsem neudělala chybu. Možná Petr není klidný a hodný, ale prostě jen pasivní a bez fantazie. Přitom nežádám nic nemožného, jen trochu snahy.