válkaČeskoslovenskoobjevy

Zamilovali se do sebe v koncentráku, oba byli židé, on byl navíc ženatý. Jak to dopadlo?

Zamilovali se do sebe v koncentráku, oba byli židé, on byl navíc ženatý. Jak to dopadlo?
Zdroj: www.stealapencil.com

Byla to láska na první pohled. Když Jacob Inu poprvé uviděl, byl jí uchvácen. „To je nádherná holka,“ řekl si v duchu. „Kéž bych se s ní mohl oženit!“ přál si. V jejich lásce však stála překážka v podobě Jacobovy manželky. Přesto je život svedl dohromady na tom nejnemožnějším místě na světě: v koncentráku!

Irena Gruberová 10. listopadu 2014
Ina se sestrou Josette

Ina se sestrou Josette

Ti dva se poprvé potkali v červenci roku 1943 na jedné narozeninové párty. Oba byli židé a oba žili v Holandsku, které bylo okupováno fašistickým Německem. Jacob byl už čtyři roky ženatý s ruskou židovkou Manjou Pribludnou, ale jejich manželství nebylo šťastné. „Byla tu úžasná dívka, ale složitá, nebylo snadné jí porozumět a uspokojit ji,“ uvedl Jacob na adresu své první ženy. „Brali jsme se moc mladí,“ podotkl. Jejich manželství považoval za chybu a chtěl se rozvést, ale Manja ho přemluvila, aby spolu zůstali, že tak mají větší šanci na přežití. O měsíc později, v červenci 1943 byli manželé společně deportováni do tranzitního tábora ve Westerborku. V září tam za nimi dorazila také Ina, a jak Jacob Polak říká, jeho život jako by začal nanovo. Za ostnatými dráty tábora ti dva spolu začali randit.

Transporty Židů do Westerborku

Transporty Židů do Westerborku

Scházeli se tajně venku v noci a procházeli se mezi ubikacemi po cestě, které vězni říkali „Boulevard de Misére“ (třída Trápení). Oni se tam ale drželi za ruce, objímali se, líbali. V hluboké tmě je nikdo neviděl a oni taky nikoho neviděli, ale věděli, že tam nejsou sami, že kolem se procházejí ještě další páry. „Naše romance nebyla ničím ojedinělým,“ tvrdí Jacob Polak. Lidé se do sebe zamilovávali i v koncentračních táborech, navzdory drsným podmínkám i navzdory tomu, že nebyli svobodní, a to v obou významech tohoto slova.

Tranzitní tábor Westerbork

Tranzitní tábor Westerbork

Ačkoliv se snažili svůj vztah utajit, mnoho spoluvězňů o něm vědělo a neunikl také pozornosti Jacobovy ženy. Ta svému muži schůzky s Inou zatrhla. Místo toho si tak milenci začali dopisovat. „Píšu ti to zbytkem ořezané tužky. Miláčku, zkus pro mě někde ukrást tužku,“ prosil ji Jacob v jednom ze svých milostných dopisů.

Dopis od Iny

Dopis od Iny

V únoru 1944 se cesty milenců na nějaký čas rozešly. Jacob byl deportován do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Německu. Inu tam Němci poslali o tři měsíce později, v květnu. Jejich vztah pokračoval. Ina mu každý den upravovala postel a nechávala mu v ní dopis, on jí zase na oplátku nosil potají zbytky z kuchyně, kde pracoval. Tak to šlo až do konce války, přesněji do 7. dubna roku 1945, kdy Inu s 2 400 dalšími vězni evakuovali neznámo kam. Dívka pak málem uhořela v dřevěném kině, kde čekala s ostatními na další transport, naštěstí před plameny zavčas unikla. Taška se jí však roztrhla a všechny dopisy od Jacoba spadly do kaluže. Neměla čas je zachraňovat, a tak jí zbyly na památku od něj jen tři listy.

Dopis od Jacoba

Dopis od Jacoba

S Jacobem se půl roku neviděli. On tou dobou onemocněl, vážil pouhých 26 kilogramů, a když ho jeho vlastní sestra našla, ani ho nepoznala. Už v srpnu 1945 se Jacob rozvedl, v září se s Inou opět setkal a v říjnu se zasnoubili. V lednu 1946 měli svatbu a vychovali spolu tři děti. A protože neumřeli, žijí spolu šťastně dodnes.

Ina a Jacob na svatební fotografii

Ina a Jacob na svatební fotografii

Jacob před dvěma lety oslavil rovnou stovku, Ině bylo loni 90. V roce 2000 byl o jejich lásce natočen dokumentární film „Steal a Pencil for Me“ (Ukradni pro mě tužku) a loni byla v New Yorku nastudována i stejnojmenná opera.

Šťastný pár po 70 letech

Šťastný pár po 70 letech

Bývalá Jacobova manželka Manja již nežije, nikdy se neprovdala a zemřela osamocená v domově důchodců. K mileneckému vztahu svého muže se nikdy nevyjadřovala a jen si u něj vyprosila slib, aby za jejího života nepublikoval své a Ininy dopisy. Ina Soep však nikdy neopomene připomenout, že to byla právě Manja, kdo pro ni ukradl v koncentračním táboře kus chleba poté, co prodělala tyfus, kvůli němuž několik dní nejedla a notně proto zeslábla. „Nikdy se vůči mě nechovala špatně. Jen ji prostě ta situace občas trápila,“ poznamenala.

Trailer k dokumentárnímu filmu Steal The Pencil for Me

Další články

Zavří­t reklamu