válkaČeskoslovenskoobjevy

Vězni ve vězení pro dlužníky končili i na celý život

Vězni ve vězení pro dlužníky končili i na celý život
Zdroj: amusingplanet.com
+ 1 fotka+ 2 fotky

Neplatit dluhy, to bylo ve viktoriánské Anglii velmi vážným zločinem, za který se chodilo do vězení. Podle historiků byla polovina vězňů té doby uvězněna právě za dluhy. Stačilo dlužit 40 šilinků a nesplácet, a člověk putoval do šatlavy.

Tomáš Chalupa 6. dubna 2020

Vyhlásit bankrot mohli v těch dobách jen obchodníci. Běžný člověk se dluhů zbavit nemohl, takže není divu, že na 10 tisíc lidí bylo uvězněno nejméně na jeden rok za neplacení dluhů. Vězení byla často provozována soukromníky. To nebyl příliš dobrý systém, protože ti jednak vězně všemožně odírali, takže už jim nezbývaly peníze na zaplacení dluhů, a pak to také byla často velmi sadistická individua.

Ovšem pro privilegované vězně byl život ve vězeních snesitelnější. Londýnské vězení pro dlužníky Marshalsea mělo například obstojnou hospodu, bar i obchod. Zámožní dlužníci, nebo ti, kteří si to mohli dovolit, mohli trávit čas ve vězení poměrně příjemně. To byla ale jen hrstka vybraných. Naopak většina lidí živořila, mnozí neměli peníze na zaplacení jídla, a tak zemřeli hladem. To konstatovala i zpráva parlamentní komise z roku 1729, která říkala, že 300 vězňů zahynulo hladem během pouhých tří měsíců ve vězení.

Marshalsea bylo nejznámější vězení pro dlužníky, skončil v něm i otec slavného spisovatele Charlese Dickense. Ten podmínky vězení popisoval v mnoha svých knihách. Pro vězně bylo velmi těžké se z vězení dostat. Musel uhradit nejen svůj dluh, za který šel sedět, ale také se mu většinou začaly kumulovat různé vězeňské poplatky. Nezřídka se tak stávalo, že vězeň svůj původní dluh dávno zaplatil a seděl pouze za to, že nezaplatil vězeňské poplatky. Byl to začarovaný kruh, ze kterého nejvíce profitovali samozřejmě správci vězení. Ve Fleet Prison byli objeveni při jeho vyklízení v roce 1842 dva vězni, kteří zde seděli 30 let za dluhy.

Ve vězeních často žily celé rodiny, které zde našly nový domov. Existovaly zde celé komunity lidí, rodily se zde děti a uzavíraly sňatky. Vězni sami provozovali uvnitř vězení provozovny jako holičství, řeznictví nebo šicí dílnu. Tím si vydělávali peníze, které opět ale ve výsledku končily u provozovatelů vězení.

Všechna vězení pro dlužníky byla zavřena nařízením parlamentu v roce 1842. Z neslavně známého vězení Marshalsea zbyla do dnešních dnů jen jeho jižní cihlová zeď.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu