válkaČeskoslovenskoobjevy

Vědci rozluštili tajemství vodní pasti zvané mrtvá voda

Vědci rozluštili tajemství vodní pasti zvané mrtvá voda
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 6 fotek+ 7 fotek

V roce 1893 norský polárník Fridtjof Nansen popsal podivné okolnosti, za kterých uvízl se svou lodí u souostroví Nordenskiöld. Motory jely na plné obrátky, přesto se jeho plavidlo nehýbalo z místa. Po 127 letech vědci konečně přišli na záhadu vodní pasti zvané mrtvá voda.

Tomáš Chalupa 16. listopadu 2020

Podobný zážitek jako Nansen od té doby popisovalo mnoho dalších kapitánů. Průběh byl vždy stejný, loď se prostě nehýbala z místa, přestože plula plnou parou vpřed. Nansen si ale už tehdy povšiml jedné zvláštní okolnosti, kterou si zaznamenal. Podle něj k tomuto jevu došlo v oblasti, kde se do slané vody dostávalo velké množství sladké vody. Stává se to na místech, kde tají ledovce a voda z nich proudí do moře. Dochází tak k situaci, kdy je voda rozvrstvená, jedna vrstva je sladká a druhá slaná. Nansenovi vrtalo hlavou, proč má voda jiné parametry, než když je promíchaná.

Thumbnail # Země byla možná kdysi jen velkým vodním světem
Mohlo by Vás zajímat:

Země byla možná kdysi jen velkým vodním světem

K prvnímu vědeckému vysvětlení došlo v roce 1904, kdy švédský fyzik Vagn Walfrid Ekman provedl laboratorní experiment. Velmi rychle zjistil, že vrstvy vody vytváří proud, který je schopen zastavit rozjeté plavidlo. Ekman se věnoval různému mořskému proudění dlouhodobě, dodnes známe pojmy jako Ekmanův posun nebo Ekmanova spirála. Současní vědci z americké akademie věd a také univerzity v Poitiers  (konkrétně CNRS‘ Institut Prime and the Laboratoire de Mathematiques et Applications) prozkoumali znovu celý tento jev. Zjistili, že celá situace nakonec vždy končí tím, že loď se zachrání, protože jev je jen dočasný. Navíc při určité rychlosti se loď vždy dokáže pohybovat.

Thumbnail # Obří vlna smetla dívku z mořského útesu, milenecký pár ji zachránil
Mohlo by Vás zajímat:

Obří vlna smetla dívku z mořského útesu, milenecký pár ji zachránil

Vědci se o tento jev začali zajímat kvůli něčemu úplně jinému. Šlo o výzkum bitvy u Actia, kde se Marcus Antonius a Kleopatra se svými flotilami utkali s Octavianovými loděmi. Hledali odpověď na to, proč Antonius a Kleopatra prohráli, když římské loďstvo bylo slabší. Příčinou mohla být právě mrtvá voda, ve které Kleopatřiny lodě v rozhodující chvíli uvízly, a nemohly tak připlout na pomoc ohroženému Antoniovi. O výsledku bitvy tak rozhodl vliv nezvyklých mořských proudů.

Další články

Zavří­t reklamu