válkaČeskoslovenskoobjevy

Válka o české Těšínsko trvala jen sedm dní, Češi Poláky rozdrtili

Válka o české Těšínsko trvala jen sedm dní, Češi Poláky rozdrtili
Zdroj: wikipedia commons
+ 12 fotek+ 13 fotek

Krátce po svém vzniku se Československá republika dostala do územního sporu se sousedním Polskem. Poláci v rozporu s předchozí dohodou vojensky obsadili historicky česká území Těšínska. Když se na obsazeném území rozhodli vyhlásit vlastní volby, Československo odpovědělo bleskovým vojenským zásahem, díky němuž dnes v Bohumíně, Karviné nebo Třinci mluvíme česky.

Václav Pokorný 23. ledna 2019

Prakticky nikdy v historii nebyly česko-polské vztahy tak špatné jako v první polovině minulého století. Nedlouho po vzniku Československa v říjnu 1918 vypukl spor o oblast Těšínska se sousedním Polskem. Přestože hranice mladé republiky byly mezinárodně uznány státy Dohody a jednalo se o české historické území, Polsko se s tím nehodlalo smířit a po rozpadu Rakousko-Uherska již 29. října začalo toto území vojensky obsazovat. Porušilo tak dohodu z jara roku 1918, kdy se v Praze sešla polská a česká delegace. Podle historika Ferdinanda Peroutky se obě strany na tomto jednání dohodly na dosavadních hranicích Těšínského Slezska až do rozhodnutí mírové konference.

Napětí se stále více stupňovalo a snaha uklidnit situaci nakonec vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení Těšínska mezi oba národní výbory. Podle této dohody připadla velká většina Těšínska prozatímně Polsku, které tak získalo i kontrolu nad Košicko-bohumínskou dráhou, jediným železničním spojením Českých zemí s východním Slovenskem. A tak, byť se situace zdánlivě uklidnila, opak byl pravdou.

Posledním kamínkem, který nakonec strhl lavinu v podobě války, byly polské volby, které se v rozporu s dohodami měly konat i v Těšínsku. Poláci si byli dobře vědomi případných protestů, a tak rozmístili vojáky ve své kontrolované těšínské části a námitky Československa prostě ignorovali. Československá vláda se rozhodla odpovědět radikálně. Vojenským řešením.

K hranicím vyslala armádní jednotky a 23. ledna 1919 dorazil k polskému vojenskému veliteli v Těšíně, generálu Latinikovi, tehdejší podplukovník Josef Šnejdárek se skupinou důstojníků Dohody a s ultimátem, aby Poláci vyklidili sporné území až za řeku Bialu. Termín byl šibeniční a prakticky nesplnitelný – dvě hodiny. To nemohli Poláci přijmout, ani kdyby chtěli o území vyjednávat.

Útok byl rychlý. Do 26. ledna byly dobyty Bohumín a Karviná, o den později padl i Těšín. Silnější československé jednotky postupovaly vpřed a 30. ledna se Poláci stáhli za řeku Bialu a ke Skoczowu. Zde byly válečné operace na nátlak mocností dohody ukončeny.

Poměrně hladkému postupu československé armády odpovídaly ztráty na obou stranách. „Z československé armády šlo o 53 padlých, 124 raněných a sedm nezvěstných, kdežto na polské straně bylo mrtvých 92, zraněných 855 a nezvěstných 813,“ vypočítává historik Jan Saheb. Československé jednotky navíc 576 Poláků zajaly.

O konečné podobě státní hranice rozhodla až na konci července roku 1920 konference velvyslanců v belgickém Spa. Nová hraniční linie tvořená řekou Olší rozdělila i samotné město Těšín tak, jak ho známe dodnes.

Další články

Zavří­t reklamu