válkaČeskoslovenskoobjevy

V Miláně mají kopec vytvořený z trosek budov. Lidé ani netuší, že chodí po sutinách z 2. světové války

V Miláně mají kopec vytvořený z trosek budov. Lidé ani netuší, že chodí po sutinách z 2. světové války
Zdroj: Wikimedia Commons

O Miláně a o Pádské nížině, kde se nachází, se říká, že jsou ploché jako palačinka. Jeden jediný vyšší bod v Miláně je tím pádem dosti nápadný, a není to jen tak ledajaký kopeček. Má za sebou pohnutou historii.

Marta Šindlauerová 29. července 2021

Monte Stella je pro místní obyvatele příjemným rozptýlením v jinak dosti jednotvárném reliéfu města. Mnozí z nich vůbec neví, že tu tento kopeček vmáčknutý mezi dálnice a křižovatky nebyl odjakživa a není ani dílem přírody. Před sedmdesáti lety na témže místě nebylo vůbec nic – jen pustina.

Milán byl mezi lety 1940 až 1944 těžce vážně postižen bombardováním. Pro Spojence to byl jasný cíl, neboť byl Milán nejen druhým největším městem Itálie, ale také ekonomickou a průmyslovou metropolí. První nálety během roku 1940 tak kritické nebyly. To nejhorší přišlo nejprve v srpnu 1943, kdy bomby zničily skoro polovinu milánských budov, a domov tak naráz ztratilo přes 250 000 lidí, a dále pak v říjnu 1944, když se kvůli navigační chybě ocitly pod palbou stovky civilistů včetně dětí.

Thumbnail # Ničivé americké bombardování Kralup před 75 lety. Omyl, nebo záměr?
Mohlo by Vás zajímat:

Ničivé americké bombardování Kralup před 75 lety. Omyl, nebo záměr?

Část budov byla zničena úplně a část zástavby byla tak poškozena, že musela být zdemolována. Sutiny, které po stavbách zbyly, najednou nebylo kam dát. A tak místní úřady rozhodly, že je zkrátka odvezou na jednu velkou hromadu k okrajové části města. Pokud jste si představili, že se z onoho vybraného místa stala prachsprostá demoliční skládka, jste na velkém omylu. K celé věci bylo už od začátku přistupováno s jistou dávkou respektu a zájmu o milánské občany, a tak se z rozbombardovaných trosek stal pod dohledem architekta Piera Bottoniho 45metrový umělý vrcholek Monte Stella, pojmenovaný po architektově ženě.

Původně měl kopec být dvakrát vyšší, ale Bottoni nechtěl, aby byly kvůli sutinové vyvýšenině zničeny okolní domy. I s přilehlým parčíkem tak Monte Stella nakonec zabírala přes 370 000 metrů čtverečních. Nejprve byl pahorek takřka holý, porost a malé dekorace jej zdobily jen sporadicky. V průběhu let se ale místo zvelebilo. V 70. letech se dovezly stromky, keříky a květiny z Toskánska, vydláždily se cestičky a postavily zídky. Přičemž zbytky sutin jsou v půdě kopce odjakživa vidět, a v některých místech člověk musí dávat i pozor, aby nezakopl.

Protože je okolní krajina zcela rovná, výhled i z tak malého kopečku – mimochodem Miláňané mu tak i říkají: „montagnetta“ – je prý přímo dechberoucí. „Palačinkovatost“ Milánu zaručuje široký rozhled do všech světových stran a za jasného počasí jsou vidět i Alpy a Apeniny!

Související články

Další články

Zavří­t reklamu