válkaČeskoslovenskoobjevy

V 19. století se s tím nepárali. Protézy vyráběli ze zubů mrtvých vojáků

V 19. století se s tím nepárali. Protézy vyráběli ze zubů mrtvých vojáků
Zdroj: bl.uk
+ 2 fotky+ 3 fotky

O co zkaženější zuby lidé minulých století měli, o to hůře na tom byli s adekvátní zubařskou péčí. Namísto umělého chrupu si museli vystačit s tím, co bylo k dispozici. Včetně zubů mrtvých lidí.

Simona Knotkova 14. května 2020

Umělé zuby byly v 18. a 19. století kvůli vysoké pořizovací ceně záležitostí jen pro vyvolené z vyšší vrstvy. Zapomeňte ale na klasické protézy, jak je známe dnes. Porcelánové zuby se sice vyráběly od 70. let 18. století, ale v počátcích byly ještě velmi nedokonalé a ulomovaly se. Zuby ze slonoviny a kostí zase neměly ochrannou vrstvu a snadno se začaly kazit, což vedlo k infekci a páchnoucímu dechu. Takto vytvořené protézy byly navíc těžké a většinou byly vlastně jenom na okrasu, protože se s nimi nedalo skutečně jíst. Aby členové smetánky viktoriánské doby předešli trapným okamžikům u společenské večeře, raději na ni chodili už najezení.

V kurzu byly spíše zuby pravé, které se získávaly doslova, kde se dalo. Z úst odsouzených zločinců. Pacientů zubařských ordinací. Zvířat. A v neposlední řadě z chrupů mrtvol. Také tyto zuby měly ale daleko k dokonalosti, často byly už zkažené či opotřebované a nebylo výjimkou, že byly napadané syfilidou. Bizarní roli v problematice živých protéz sehrála bitva u Waterloo.

Když 18. června 1815 došlo k památnému střetu Napoleonovy armády s vojsky Sedmé koalice, obě strany na konci hlásily ztráty v řádě desetitisíců. Na stranu druhou to mělo i jeden morbidně pozitivní efekt – najednou bylo k dispozici obrovské množství zdravých zubů z úst mladých vojáků, kteří v boji zahynuli. Jednalo se o tak rozšířený fenomén, že zubům se dokonce začalo přezdívat waterlooské zuby. Později se tak říkalo všem dalším protézám, které pocházely od vojáků, ať už se jednalo například o krymskou válku nebo americkou občanskou válku.

Souběžně s tím procházely obměnou porcelánové zuby a začalo se experimentovat také s dalšími materiály, takže lidé se později už nemuseli spoléhat na smrt někoho jiného či pochybné implantáty. Teprve na začátku 20. století byla móda waterlooských zubů definitivně u konce.

Další články

Zavří­t reklamu