válkaČeskoslovenskoobjevy

Uranové sklo je krásný, ale nebezpečný artefakt. Jak moc dokáže jeho radioaktivita ohrozit?

Uranové sklo je krásný, ale nebezpečný artefakt. Jak moc dokáže jeho radioaktivita ohrozit?
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 2 fotky+ 3 fotky

Radioaktivita je odjakživa velké a vášnivé téma. Jak nebezpečné jsou předměty s obsahem radioaktivních prvků? Dá se s nimi vůbec manipulovat nebo je uchovávat v běžném domácím prostředí? Takovéto otázky obestírají i zvláštní druh skla s obsahem radioaktivního uranu, který svůj věhlas získal díky působivé fluorescenci v ultrafialovém světle.

Marta Šindlauerová 16. ledna 2021

Počátky výroby uranového skla se datují do pozdního středověku, o čemž svědčí (značně ojedinělé) archeologické nálezy. O výrobě významnějšího objemu se dá hovořit až v souvislosti s Jáchymovem, kde se uranové sklo začalo zpracovávat ve 30. letech 19. století; později se výroba rozšířila do dalších zemí.

Největší popularitě se uranové sklo těšilo mezi lety 1880 a 1930, kdy britští skláři Bagley and Davidson vyráběli důmyslně zpracované skleněné předměty s obsahem uranu, které pak ve svých vitrínkách mohli na obdiv vystavovat bohatí a významní lidé, protože původní uranové sklo nebylo žádnou levnou záležitostí. Krása a neobvyklost tohoto skla byla ale vykoupena krutou cenou.

Teprve s postupem let se přišlo na to, jak uran na lidské tělo působí. Až do počátku 20. století tak byly některé skleněné výrobky s obsahem uranu o dost nebezpečnější. Část z nich obsahovala až 25% nebezpečného prvku. Jeho škodlivé účinky tehdy ještě nebyly prozkoumány do takové hloubky, jak tomu bylo později. Foukači skla ani pořádně nevěděli, s čím pracují, a někteří z nich pak trpěli zdravotními potížemi. Právě při foukání se totiž k uranu dostává organismus nejblíže, v samotném skle jsou jeho vlastnosti „uvězněny“. V období počátku první světové války proto došlo k regulaci v použití uranu, a když končila druhá světová válka, byly výroba a zpracování uranového skla zakázány úplně.

Thumbnail # Archeologové našli v Izraeli nejstarší sklářské pece, kde se vyrábělo nazelenalé sklo
Mohlo by Vás zajímat:

Archeologové našli v Izraeli nejstarší sklářské pece, kde se vyrábělo nazelenalé sklo

Rozvolnění přísných restrikcí se uranové sklo dočkalo roku 1958, při jeho výrobě se ovšem používal už jen tzv. „ochuzený uran“, který obsahuje podstatně menší množství radioaktivního izotopu. Tudíž je méně nebezpečný a zároveň také méně „zajímavý“. Nemá ani zdaleka ty samé vlastnosti jako sklo původní, především pak to, že ve tmě tak intenzivně nefluoreskuje. A stupeň jeho radioaktivity je takřka zanedbatelný. I proto se v oblasti sběratelství těší velké oblibě právě původní uranové předměty ze skla. Majitelé takovýchto předmětů by si ovšem měli pohlídat, zda právě ten jejich „poklad“ není nebezpečný, i když pravděpodobnost tohoto je velmi nízká – ale o tom si povíme za chvilku.

Odkud se vlastně bere nejpůsobivější vlastnost uranového skla, tedy jeho jasně zelená barva pod UV osvětlením? Výsledné zabarvení závisí na charakteru použitých uranových sloučenin, jejich množství a oxidačním stupni uranu. Obsah uranu zpravidla nepřesahuje 2%, v drtivé většině případů je ale přítomen jen ve stopovém množství. A jak jsme uvedli výše, po jistou dobu to bývalo i více. Nejrozšířenější jsou zelené a žluté varianty skla, čas od času se u některého ze sběratelů může objevit kousek z nahnědlého skla nebo i červeného. Ta žlutá verze přitom obsahuje uranu nejvíce, a proto je také pod UV zářením nejintenzivnější (paradoxně v něm ale přesto svítí zeleně). A zároveň platí, že čím nižší je obsahu uranu ve skle, tím méně je intenzivní jeho světlo pod UV lampou.

Thumbnail # Skleněný most v Číně je záležitost jen pro otrlé
Mohlo by Vás zajímat:

Skleněný most v Číně je záležitost jen pro otrlé

Radiace, která z těchto předmětů prokazatelně vyzařuje, byla v průběhu desítek let několikrát pečlivě zkoumána. Nasnadě byla vždy stejná otázka: je uranové sklo bezpečné? Nehrozí z něj zdravotní potíže z ozáření? Pravdou je, že uranové sklo skutečně vypouští do okolí radioaktivní látky. Je to ale opravdu nízké množství. Daleko více radiace „vysílá“ uran v zeminách nebo z kosmického záření. Přirozená radioaktivita tak na naše těla působí mnohem markantněji. Jak jsme již zmínili, velké nebezpečí představuje uranové sklo hlavně pro foukače.

Experimenty se navíc prokázalo, že radiace hotového uranového skla je velmi snadno regulovatelná. Potenciálně škodlivé paprsky zbrzdí již běžná skleněná tabulka. Předměty z uranového skla tedy mohou bez obav stát ve skleněné vitríně. Další bariérou je také vzduch: už 10 až 15 centimetrů od předmětu je radiace téměř na nule. Ovšem když detektor přiložíte přímo k předmětu, může ukazovat i 600 radioaktivních rozpadů za vteřinu. Z toho všeho tak vyplývá, že uranové sklo lze bezpečně uchovávat, ovšem pokud jej budete používat dennodenně, dokonalé zdraví nelze zaručit. Rozhodně není dobrý nápad v nich uchovávat jídlo nebo pití.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu