válkaČeskoslovenskoobjevy

Tohle jsou unikátní záběry z 28. října 1918. Podívejte se, jak Pražané prováděli státní převrat

Bylo pondělí – pracovní den – jenže nejezdily tramvaje a obchody byly zavřeny. Tehdy 13letý Jan Werich po cestě z Žižkova do centra Prahy cítil, že se něco děje. Na dveřích jednoho zavřeného krámu si mohl přečíst cedulku: „Zavřeno za příčinou převratu“. Zdálky slyšel nadšené volání: "Nazdar!“ Ulicemi se trousily první davy lidí. Nesli transparent s nápisem: „300 let jsme trpěli“. V tu chvíli si Werich uvědomil, že se stává svědkem historického okamžiku. Ten den se na mapě Evropy zrodil nový stát – Československo.

Yvonne Pokorná 28. října 2017
Nápis, který v Praze zažehl "revoluci".

Nápis, který v Praze zažehl „revoluci“.

Kolem 10. hodiny dopolední hlásily vývěsky na redakci novin Národní politika na Václavském náměstí jediné slovo: PŘÍMĚŘÍ. K němu pak bylo později připsáno, že „podrobné zprávy vyvěsíme za chvíli“. Shluk zvědavých lidí před redakcí narůstal. Zanedlouho ceduli překryl text nóty, kterou rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy zaslal již předchozího dne prezidentu USA Wilsonovi. Stálo v ní, že vídeňská vláda žádá o příměří a mimo jiné uznává, že Čechoslováci a Jihoslované si sami rozhodnou o svých osudech.

Davy se srocovaly v ulicích Prahy.

Davy se srocovaly v ulicích Prahy.

Pražané si to vyložili jako kapitulaci starého mocnářství a propukli v nadšení. Ulice a náměstí se zaplnily až k prasknutí jásajícími zástupy s vlajícími červenobílými prapory a znaky českého lva. Lidé provolávali hesla jako „Pryč s monarchií, chceme československou republiku!“ a zpívali národní písně.

Češi z budov strhávali rakouské orly.

Češi z budov strhávali rakouské orly.

Mávali klobouky, zdravili se, padali si se slzami v očích do náručí. Čeští vojáci okázale odhazovali čepice s “rakouským jablíčkem“ a první odvážlivci strhávali z budov německé nápisy a nenáviděného dvojhlavého rakouského orla, kterého pak svrhli do Vltavy. Úřady ani ozbrojené složky se proti živelným demonstracím neodvážily zasáhnout.

Davy lidí zaplnily Václavák do posledního místa a na soše svatého Václava zavlála česká vlajka.

Davy lidí zaplnily Václavák do posledního místa a na soše svatého Václava zavlála česká vlajka.

Zatímco mnozí čeští politici teprve v Ženevě jednali s představiteli prozatímní exilové vlády s Edvardem Benešem v čele o dalším postupu, Pražané si u sochy svatého Václava na Václavském náměstí už v 11 hodin dopoledne vyhlásili samostatný stát.

První zákon nového československého státu vlastnoručně sepsal pozdější ministr zahraničí Alois Rašín.

První zákon nového československého státu vlastnoručně sepsal pozdější ministr zahraničí Alois Rašín.

Až kolem páté hodiny odpoledne se v Obecním domě sešel Národní výbor a narychlo sepsal první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a do tisku poslal také Provolání Národního výboru, které začínalo památnými slovy: „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup a Slovák Vavro Šrobár – později zvaní „muži 28. října“. Nikdo ze zástupců německé ani maďarské menšiny nebyl do výboru přizván.

Národní výbor vyzýval občany ke klidu.

Národní výbor vyzýval občany ke klidu.

Večer začalo pršet a udeřil první mrazík. Déšť a chlad zahnaly lidi z ulic domů a v Praze zavládl opět klid, jen tu a tam se ještě ozvaly ojedinělé výkřiky a zpěv.

Češi vystavili Rakousku-Uhersku smuteční parte.

Češi vystavili Rakousku-Uhersku smuteční parte.

O dva dny později, 30. října, rakouské vojenské velitelství kapitulovalo, protože maďarští a rumunští vojáci odmítli bojovat. Slováci přijali Martinskou deklaraci, na jejímž základě se Slovensko připojilo k českým zemím.

Čeští vojáci přísahají věrnost novému československému státu.

Čeští vojáci přísahají věrnost novému československému státu.

Jan Werich se o mnoho let později v jednom ze svých rozhovorů přiznal: „Nikdy mě to nedojímalo. Já jsem neviděl žádné hrdinství, žádné gesto dějinné.“ A český básník Vojtěch Dyk už první noc po vzniku Československa složil báseň, v níž varoval, že boj teprve začíná:

Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Srdce se v dálku rozletí.
Jak je to krásné překonati zápor
a býti, růsti, stavěti!
Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla,
jež opájí dne oslava,
poslyšte výkřik z básníkova hrdla:
Boj teprve nám nastává!
Boj se sebou, se všemi zlými pudy,
se sobectvím, jež vede v sráz.

A měl pravdu. Je to boj, který trvá vlastně dodnes.

Další články

Zavří­t reklamu