Toaletní šnorchl je jednoduché zařízení, které by pomohlo zachránit nejeden život, etická úskalí ale mají své meze...

Toaletní šnorchl je jednoduché zařízení, které by pomohlo zachránit nejeden život, etická úskalí ale mají své meze... | zdroj: vintage-everyday.com


Toaletní šnorchl: zavrhovaný a kontroverzní vynález, který mohl zachraňovat životy

TÉMATA: záchod | toaleta | vynález | požár | mrakodrap

user-avatar

Marta Šindlauerová

6. 07. 2020 | 09:30

Zoufalé životní situace často vyžadují zoufalá řešení - tak by se dal nejlépe popsat vynález amerického kutila Williama Holmese, který si nechal patentovat v roce 1982. Místem, kde se měl jeho nápad využívat nejčastěji, měly být výškové budovy. Zdánlivě praktický vynález se ale nedočkal uplatnění.

Mrakodrapy v sobě mají něco kouzelného, když se tyčí vzhůru do oblak – dokazujíce lidskou pýchu – a když z jejich nejvyšších pater vidíme na kilometry daleko. Za krásu se ale často musí platit velká daň, a tou je v případě těchto architektonických velikánů velké bezpečnostní riziko. Ani ty nejmodernější budovy s nejspolehlivějšími bezpečnostními prvky nemohou stoprocentně odolat vnějším vlivům, jmenovitě pak požárům. Stavby z 80. let minulého století na tom byly s ochranou proti plamenům, žáru a dýmu hodně bledě (názornou ukázku můžete vidět ve skvělém filmu s Paulem Newmanem Skleněné peklo, kde se děj točí právě kolem záchrany hořícího mrakodrapu), a Holmes proto dumal nad tím, jak riziko trýznivé smrti v plamenech alespoň trochu zmenšit, ne-li eliminovat.

Jeho vynálezu můžeme těžko přiřadit nějaká trefná slova, snad jen... velmi kontroverzní? V Holmesově představě totiž měl hlavní roli hrát obyčejný splachovací záchod a dlouhá trubka s dýchací maskou na jednom konci. Jestli už máte tušení, kam to všechno směřuje, tak ještě počkejte, protože nevíte to nejdůležitější; a jestli nemáte ani potuchy, co by se se záchodem a trubkou dalo dělat, tak se snad raději něčeho držte.

Holmes zkrátka přišel na to, že v případě požární nouze lze trubku strčit do záchodu, protáhnout ji přes vodu až k sifonu (neboli zápachové uzávěrce, tedy tou rourou, kterou se záchod připojuje ke zdi), čímž se druhý konec trubky dostane do vzduchové kapsy, případná zbytková voda (která se do mísy napouští za účelem blokace zápachu z potrubí) se z trubky vyleje nebo vysaje a konec, který se drží v ruce, se nasadí na nos a ústa. A je to, dostane přístup ke vzduchu ze sifonu. K čertu s předsudky, hlavně, že člověk může dýchat! O vlastnostech vdechovaného vzduchu stačí vědět pouze to, že sice smrdí, ale není toxický, a že v nouzi může potenciálně zachránit krk a poskytnout ohroženému jedinci několik minut navíc, než jej vysvobodí hasiči. No... řekněte sami – divíte se, že se takový vynález neujal?

 

user-avatar

Marta Šindlauerová

6. 07. 2020 | 09:30

Zavří­t reklamu