válkaČeskoslovenskoobjevy

Sovětské automaty s perlivou vodou: všichni pili z jedné sklenice a nikomu to nevadilo

Sovětské automaty s perlivou vodou: všichni pili z jedné sklenice a nikomu to nevadilo
Zdroj: rg.ru

Dnes jsou automaty na každému rohu a nepovažujeme je za něco zvláštního. Automaty stojící v ulicích sovětských velkoměst byly ale nesmírně populárním prostředkem k ukojení žízně, a protože jich nebylo mnoho, ochucená či neochucená sodovka z nich byla i výjimečným gastronomickým zážitkem.

Marta Šindlauerová 1. dubna 2020

Pro většinu Rusů, kteří se narodili do éry Sovětského svazu a pohybovali se ve větších městech nebo je aspoň navštívili, se staly výdejní automaty na perlivou vodu symbolem dětství. Jakmile děti naškudlily někde kapesné, zpravidla byla jejich první zastávkou velká plechová krabice s tajemným mechanismem vydávajícím ze svých útrob gastronomickou pochoutku tehdejší doby. A to buď perlivou vodu bez příchuti za jednu kopějku, anebo s jablečným, hruškovým či malinovým sirupem za tři kopějky.

Vraťme se však k prvopočátkům tohoto vynálezu. Přístroj pracoval na bázi saturátoru (zařízení pro směšování vody s oxidem uhličitým, které vymyslel už v roce 1770 Švéd Tobern Bergman) a první zmínka o automatu se sifonem se datuje do 30. let 20. století. Ve vydání Večerní Moskvy se psalo o jakémsi technikovi Agroškinovi, který vymyslel zvláštní aparát, jenž by v obchodech mohl distribuovat sodovou vodu. A i když se pak tento aparát objevoval ve vybraných obchodech, na svůj moment opravdové slávy si musel počkat do té doby, než přišel k moci Nikita Chruščov.

Sovětští muži si dopřávají tekuté osvěžení.Zdroj: svpressa.ru

Sovětští muži si dopřávají tekuté osvěžení.Zdroj: svpressa.ru

Věcička to byla sama o sobě pozoruhodná, její nápoje lahodné, to však o ní ještě nevíte možná to hlavní: každý automat měl v sobě zabudován speciální mycí mechanismus. Sodovka se totiž nalévala do jedné a té samé sklenice (ta se zbroušenými hranami, tolik specifická pro SSSR), ze které všichni pili, a před použitím si ji každý zákazník sám umyl. Stačilo otočit skleničku dnem vzhůru, umístit ji do příslušné kruhové drážky, zatlačit, a z otvůrku uprostřed vytryskla fontánka vody, která omývala sklenici zevnitř. Kdo chtěl umytí důkladné, tak ještě nádobkou zakroutil střídavě na obě strany.

Zní to (hlavně v kontextu dnešní doby) dosti nehygienicky, že? Sovětští občané se ale ničeho neštítili, na sodovku z automatů se stály hlavně v létě dlouhatánské fronty. Navzdory tomu, že na vnější straně sklenice pochopitelně zůstávaly zbytky slin a bůh ví, čeho všeho ještě. Nicméně neexistuje oficiálně žádný případ, který by dokumentoval nějakou nákazu způsobenou komunitním popíjením z této erární skleničky.

Brzy ti méně poctiví občané přišli na to, že se automaty daly všelijak ošidit – falešnými mincemi na provázku a nejčastěji pak úderem do specifického místa buď zepředu automatu nebo na jeho boční stěnu (na mnohých přístrojích se zachovaly dokonce značky, kam přesně se má udeřit). Pokud jste fanoušky seriálu „Jen počkej, zajíci!“, tak si možná vybavíte epizodu, kde se vlk takovouto úderovou taktikou dožaduje nápoje z červeného automatu.

Většinou spolu stávalo hned několik nápojových automatů. Za prvé aby se příliš netvořily fronty a za druhé protože žádný automat neobsahoval více než tři příchutě. Zdroj: factroom.ru

Většinou spolu stávalo hned několik nápojových automatů. Za prvé aby se příliš netvořily fronty a za druhé protože žádný automat neobsahoval více než tři příchutě. Zdroj: factroom.ru

Zatímco první řada automatů z 50. a 60. let měla charakteristickou červenou barvu, ty od 70. let byly modro-šedivé, respektive stříbrné. Moskvané a Leningraďané si dokonce mohli užívat tyto automaty se speciální šťávou: do skleniček jim tryskala Fanta nebo Pepsi (za tučný obnos 20 kopějek), které ale vedle sovětských sodovkových sirupů prohrávaly na celé čáře, pokud to vezmeme z hlediska délky front.

V posledních letech vlády Brežněva se začaly prudce rozmáhat krádeže skleniček, které měli na svědomí hlavně alkoholici. Pokračovalo to ještě několik let až do rozpadu SSSR, kdy se pytel s krádežemi protrhl úplně, a nepomohla ani preventivní opatření, kdy se skleničky zavěšovaly na řetězy. Éře automatů odzvonilo. V novém tisíciletí je nahradily repliky, nápoje z nich se ale netěšily a ani netěší přílišné oblibě.

Další články

Zavří­t reklamu