Typ KVN-49 byl v Sovětském svazu velmi populární.

Typ KVN-49 byl v Sovětském svazu velmi populární. | zdroj: amusingplanet.com


Sověti chtěli televizi do každé domácnosti

TÉMATA: technologie | televize | sovětský svaz

user-avatar

Tomáš Chalupa

6. 12. 2019 | 12:00

Dohnat a předehnat západní svět, to platilo v Sovětském svazu nejen v produkci oceli nebo tanků, ale také ve výrobě televizních přijímačů. Obyvatelé země navíc byli televizí posedlí a tento přístroj si pořizovaly miliony lidí.

Nová televize byla pro obyvatele Sovětského svazu poměrně drahá, stála něco mezi 1000 až 2000 rubly, což byly tehdy velké peníze a znamenaly několik měsíčních platů. Sovětské domácnosti tak šetřily, aby si mohly koupit televizi s obrazovkou o velikosti zhruba dnešního mobilu nebo tabletu. Lidé ale po televizích doslova šíleli a o odbyt nebyla nouze.

Sovětská vláda si rychle uvědomila, že tahle kouzelná bedýnka má velký potenciál v šíření propagandy. Když se na konci 50. let zvedaly výrazně ceny všeho luxusního zboží a mnoha spotřebičů, jediné, co z toho bylo vyňato, byly právě televizory. Jejich cena naopak klesla a dva roky na to navíc vláda zrušila koncesionářské poplatky. Lidé od té doby platili jen za televizi a dál už neplatili nic. Vysílání bylo pochopitelně financováno kompletně ze státního rozpočtu.

V roce 1955 měl televizi jeden milion Rusů, v roce 1960 to bylo už pět milionů a v roce 1963 dokonce deset milionů. Když americká novinářka Marquerite Higginsová navštívila Moskvu, ve svých reportážích vyzdvihovala, že každý dům v Moskvě má svou televizní anténu, a to včetně zablácených chatrčí na předměstích.

Správně poukázala na kontrast mezi televizí a celkovou chudobou. Třetina kolchozů neměla elektřinu, stát selhával v tom, aby zajistil svým obyvatelům základní potřeby a kvalitní potraviny, a přesto budoval gigantickou vysílací věž Ostankino a dál investoval do rozvoje televizního vysílání. O významu televize v Sovětském svazu možná nejlépe vypovídá jedno srovnání – v roce 1955 vysílalo v zemi devět kanálů. V roce 1965 jich bylo 121.

Došlo to tak daleko, že poptávka po televizích převyšovala nabídku a na televize tak byly pořadníky, kde člověk na nový přístroj mohl čekat klidně celé měsíce. Ti, kteří už televize měli, ale neměli vyhráno. Typ KVN-49, kterého se v 50. letech vyrobilo a prodalo 2,5 milionů kusů, byl vysoce poruchový, a tak bylo nutné jej často nosit do servisu. Podobně na tom byly i další typy sovětské provenience. Jenže náhradních dílů byl nedostatek, takže v mnoha domácnostech televizory stály na poličkách a čekaly na to, až se daná součástka konečně objeví na trhu. I přes jejich poruchovost byly televize stále žádané a jejich produkce rostla i v 60. letech.

user-avatar

Tomáš Chalupa

6. 12. 2019 | 12:00

Zavří­t reklamu