válkaČeskoslovenskoobjevy

Smutné výročí: před padesáti lety padaly u Řikonína z viaduktu vagóny i s lidmi

Smutné výročí: před padesáti lety padaly u Řikonína z viaduktu vagóny i s lidmi
Zdroj: Wikimedia Commons

Trať Havlíčkův Brod - Brno byla svého času velmi frekventovaná, dokonce jedna z nejvytíženějších v Československu. Významu trati ale neodpovídala úroveň zabezpečení provozu, což se stalo příčinou 5. nejtragičtější železniční nehody v české historii.

Marta Šindlauerová 28. prosince 2020

Bylo 11. prosince 1970. Obyčejný den s lehkým nábojem předvánoční atmosféry. Sychravou a zamlženou zimní krajinou brzy ráno uháněl směrem do Brna nákladní vlak Sn 4094. Cesta plynula rychle a bez zbytečných zastávek, dokud výpravčí ve stanici Řikonín náhle nezjistil, že sousední stanice Tišnov nemůže tento vlak přijmout. Podle předpisu tedy musela souprava zastavit u vjezdového návěstidla před Řikonínem, a tak se také stalo. Sn 4049 zabrzdil 300 metrů od návěstidla a zadní vozy zůstaly na železobetonovém viaduktu u Kutin. Čekalo se na „vjezdu“, jak se v železničářské hanýtrce říká, a nikdo neměl tušení, že za pár minut se životy desítek lidí stanou hříčkou velmi nešťastné souhry náhod.

Zatímco v Řikoníně řešili to, že Tišnov „nebere“, ze stanice Vlkov k Řikonínu sjížděla samostatná lokomotiva S 489.0041, vracející se z postrkové služby do maloměřického depa v Brně – jela tedy tím samým směrem, co i nákladní vlak. Na hlásce Níhov (asi v polovině trati z Vlkova do Řikonína) lokomotiva zastavila, aby nabrala traťmistra. A právě v Níhově se do příběhu zapojuje další osudový hráč: hláskařka sloužící svou vůbec první samostatnou službu.

Thumbnail # Fatální srážka vlaků u Stéblové: Co způsobilo smrt 118 cestujících?
Mohlo by Vás zajímat:

Fatální srážka vlaků u Stéblové: Co způsobilo smrt 118 cestujících?

Nejspíše z nesoustředěnosti, možná také z nervozity prvního pracovního dne v „sólovém“ módu, se hláskařka dopustila obrovské chyby: nepočkala na telefonickou odhlášku nákladního vlaku Sn 4094, že dojel do stanice Řikonín, a lokomotivě stojící v Níhově postavila návěstidlo na návěst „volno“, čímž tedy na obsazenou kolej vpustila další vlak. Svůj omyl si rychle uvědomila a pokusila se situaci zachránit tím, že zavolala řikonínskému výpravčímu. Podle pozdějšího vyšetřování měl výpravčí 45 vteřin na to, aby vzniklou situaci adekvátně zhodnotil a vykonal činnosti stanovené dopravními předpisy pro takovéto případy. Dost dobře se mu to ovšem nepodařilo. Sice ihned nařídil postavit vlakovou cestu pro vjezd do stanice (tj. přestavit a zajistit výhybky pro jízdu na volnou kolej a návěstidlem dovolit nákladnímu vlaku vjezd do stanice), ale vše trvalo dlouho, až příliš dlouho. A to hlavně proto, že se výhybky i návěstidla přestavovaly ručně.

Nákladní vlak se nestihl rozjet natolik, aby unikl lokomotivě jedoucí za ním. Došlo tak k nevyhnutelnému nárazu, který měl takovou sílu, že vytlačil osm posledních vozů nákladního vlaku, jež se zčásti dostaly do profilu protější traťové koleje. Železniční nadělení tak bylo na světě. Ale k tomu nejhoršímu mělo teprve dojít.

Ve stresové situaci si řikonínský výpravčí neuvědomil, že se od Brna žene rychlostí 80 km/hod expres Ex 57 Pannonia dohánějící dvacetiminutové zpoždění. Rychlík projel stanicí Řikonín směrem na Vlkov, četa na jeho elektrické lokomotivě netušila nic o vagónech nákladního vlaku, přesahujících do „její“ koleje. A pak se to stalo: Pannonia za ohlušujícího rachotu najela do nákladních vozů.

Thumbnail # Železniční nehoda v Bezděčíně: Vlak na přejezdu vrazil do autobusu, na místě zemřelo 23 lidí
Mohlo by Vás zajímat:

Železniční nehoda v Bezděčíně: Vlak na přejezdu vrazil do autobusu, na místě zemřelo 23 lidí

Těžká lokomotiva sice dokázala překážejícími vagóny prorazit, aniž by vykolejila, ovšem první dva vozy Pannonie – lehátkový a jídelní – vlivem nárazů od lokomotivy vybočily, odtrhly se a zřítily se z mostu do údolí říčky Libochovky protékající pod viaduktem; první do hloubky 36 metrů a druhý 12 metrů. Třetí vůz zůstal stát jen pár centimetrů před okrajem viaduktu. Bilance obětí byla děsivá: 30 občanů Polska (převážnou většinu z nich tvořili polští železničáři) a jeden Čech zahynuli, 18 cestujících bylo zraněno. V ten den se Řikonín navždy zapsal do železničních dějin, bohužel černým písmem.

Odpovědnost za tragickou nehodu byla připsána níhovské hláskařce, které soud přiřkl 6,5 let odnětí svobody, řikonínskému výpravčímu byl pak vyměřen trest 4,5 let. Konkrétní vina hláskařky byla od počátku vyšetřování jasná, v případě výpravčího se pak přihlédlo hlavně k tomu, že dva dopravní objekty na jedné koleji pro něj měly být automatickým signálem k tomu, aby ve stanici Řikonín ihned zastavil veškerou dopravu v obou směrech, a tím i rychlík č. 57.

Thumbnail # Tragédie cirkusu Hagenbeck-Wallace: 86 členů zemřelo při srážce vlaků
Mohlo by Vás zajímat:

Tragédie cirkusu Hagenbeck-Wallace: 86 členů zemřelo při srážce vlaků

Lidský faktor hrál v tomto případě nezpochybnitelnou roli, nicméně nešťastné události nahrály také další okolnosti. Třeba to, že byla trať zabezpečena velmi zastaralým způsobem: zatímco podobně důležité dráhy byly v zahraničí vybaveny na lidském činiteli nezávislým systémem, který by dva vlaky na stejnou kolej nevpustil, na dotyčné trati závisela bezpečnost pouze na telefonickém dorozumívání a ručním stavění výhybek i návěstidel. Přitom automatizace by pomohla ušetřit tolik potřebné vteřiny k záchraně životů.

Ani tragédie takového rázu neuspíšila modernizaci důležité tratě. K té se železniční správa odhodlala až dvanáct let po nehodě. A jak ukazují železniční incidenty poslední doby, ani nejmodernější zabezpečení není všemocné.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu