válkaČeskoslovenskoobjevy

Šílený traper Johnson bojoval s policisty v pustině, dodnes se neví proč

Šílený traper Johnson bojoval s policisty v pustině, dodnes se neví proč
Zdroj: thevintagenews.com

Je to příběh jako z Ramba, jen s tím rozdílem, že v hlavní roli není příliš velký sympaťák. Podivínský traper napadl policisty, následně jim týdny vzdoroval, přestože byli v ohromné přesile. Dokázal prchat kanadskou pustinou a svádět přestřelky s pronásledovateli. A dodnes se vůbec neví proč.

Tomáš Chalupa 11. srpna 2020

Albert Johnson dorazil do Fort McPhersonu ležícího v severozápadním teritoriu Kanady 9. července roku 1931. Nikdo o něm nic nevěděl, vyjma konstábla Edgara Millena, který s ním vedl jakýsi krátký vstupní pohovor, aby se s nově příchozím seznámil. Po rozhovoru si poznamenal, že Johnson je čistý, oholený a má skandinávský přízvuk. Později si Johnson zbudoval chatu u Rat River.

Přestože plánoval žít trvale v divočině, opomenul jednu zásadní věc. Pokud kdokoliv chtěl lovit či rybařit na tradičních indiánských územích, musel pro to mít licenci. O tu Johnson ale ani nepožádal, a tudíž jí vůbec neměl. Do oblasti v té době přicházely spousty lidí, které hnala na sever velká deprese a snaha vydělat nějaké peníze. To se ale mnohdy nestalo, a lidé se tak jen opíjeli a docházelo k vandalismu a bitkám. Místní indiáni si na tyto vandaly často stěžovali. Jednoho dne dorazil indiánský lovec na stanici Kanadské jízdní policie s tím, že mu někdo všechny jeho pasti pověsil na stromy. Podle něj to byl Johnson. Konstábl Alfred King se proto vypravil se dvěma pomocníky do jeho chaty vzdálené 90 kilometrů, aby incident vyšetřil.

V chatě zastihli Johnsona, který si jejich příchodu vůbec nevšímal. Odmítal je pustit do svého domku a dělal, jako by tam vůbec nebyli. Nakonec stáhl rolety a zamkl dveře. Policisté bez povolení nemohli dovnitř, takže se vydali zpět, aby si povolení opatřili. Za pět dní se King vrátil i s povolením ke vstupu. Johnson ale opět nereagoval, takže King se rozhodl vrazit do domu násilím. Jenže sotva se pokusil otevřít dveře, Johnson ho skrze ně střelil. Naštěstí se mu celkem nic nestalo a policisté se opět vrátili s nepořízenou. Ovšem situace už vyeskalovala příliš na to, aby se celý případ mohl nechat být.

Opět k Johnsonovu domu dorazila policie, tentokrát devět mužů se spoustou dynamitu a smečkou 40 psů. Johnson jejich příchod očekával a byl zabarikádovaný v domku. Policisté mu naházeli do oken dynamit, a celý domek vyletěl do povětří. Ovšem i na to Johnson myslel a měl vykopaný pod podlahou úkryt. Z něho zahájil palbu na policisty.

Patnáct hodin ho obléhali a nakonec se vrátili s nepořízenou. Opět se k domku, tedy k tomu, co z něj zbylo, dostavila ještě větší skupina policistů, ale Johnson byl pryč. Našli ho o týden později v divočině a obklíčili. Johnson se odmítal vzdát a začal pálit po policistech. Podařilo se mu smrtelně zasáhnout konstábla Millena, u čehož se šíleně zasmál, a pak se ostatní policisté opět stáhli.

Boj proti jednomu muži se už měnil na válku. Policisté přivedli místního Inuita, aby jim pomohl stopovat Johnsona. Viděli, že prchá dál, a pokusili se mu odříznout cestu průsmyky. Jenže Johnson to vzal přes 2100 metrů vysoký vrchol a past obešel.

Policie nasadila do traperova pronásledování letadlo, které našlo jeho stopy. Nakonec se podařilo Johnsona najít a obklíčit. Opět se bránil zuřivou palbou, dokonce měl opět šanci uprchnout, ale tentokrát v přestřelce zahynul.

Policisté u něj našli 2000 dolarů a nějaké zlato a také spoustu různých předmětů. Z pitvy vyplynulo, že měl trvale poškozenou páteř a také jednu nohu delší než druhou, i tak se mu ale podařilo kanadskou pustinou urazit 130 kilometrů za tři dny. Proč se dopustil činů, kterých se dopustil, nikdo neví. Vyjma prvotního krátkého pohovoru ho nikdo neslyšel říct jediné slovo. V uších policistů zůstal jen nelidský řehot, když zabil konstábla Millena. Johnsonův případ tak zůstává dodnes záhadou.

Další články

Zavří­t reklamu