válkaČeskoslovenskoobjevy

Šerpové na Sněžce: Na zádech vynesli rouru, klavír i dámy z Vídně

Šerpové na Sněžce: Na zádech vynesli rouru, klavír  i dámy z Vídně
Zdroj: Z archivu pana Helmuta Hofera
+ 4 fotky+ 5 fotek

Než se v roce 1949 rozjela lanovka na Sněžku, musely všechno na nejvyšší českou horu vynášet party horalů v dřevěných krosnách na zádech. Tihle drsní muži, ale i ženy museli Sněžku vynést piano a jiný vzácný náklad.

Petr Gotlieb 13. března 2018

Nejznámější dynastií krkonošských nosičů je rod Hoferů z Velké Úpy, který se nosičskému řemeslu věnoval sto let. Ti ze Slezska nosili hlavně topení a stavební materiál od Obří boudy, nosiči z Velké Úpy vynášeli šest dní v týdnu po celou letní sezónu jídlo a pivo v sudech. Jediným zaměstnancem, který pracoval celé tři generace, byl nosič Johann Hofer. S vynáškami začal už v roce 1883 a skončil přesně po padesáti letech v roce 1933, jen rok před svou smrtí.

Pradědeček Helmuta Hofera už v roce 1868 nosil materiál na stavbu České boudy, kterou od roku 1875 až do konce druhé světové války provozovali Pohlovi – po několik generací úspěšná rodina hoteliérů. Frederick Pohl v 19. století přeměnil obyčejné horské boudy na kvalitní hotely. Tehdejší solventní klientela přicházela na Sněžku v doprovodu horských vůdců především ze severní, tehdy německé strany Krkonoš. Dámy z Berlína a Vídně se nechávaly vyvést na koni, opatrnější zvolily nosítka nesená dvěma nosiči.

Rekordmanem mezi horaly byl Robert Hofer, který do Obří boudy vynesl na vrchol Sněžky pro meteorologickou stanici dva a půl metru dlouhou ocelovou rouru, vážící neuvěřitelných 160 kilogramů.

Vlevo Robert Hofer otec, vpravo jiní nosiči na cestě pod Sněžkou vedoucí na Růžovou horu.

Vlevo Robert Hofer otec, vpravo jiní nosiči na cestě pod Sněžkou vedoucí na Růžovou horu.

Kilo za čtyřicetník
Krkonošští nosiči nejčastěji používali rovné dřevěné krosny s popruhy a jednoduchou zádovou deskou, ke kterým přivazovali provazem vynášené zboží. Tato žebříková krosna měla vysoko položené těžiště. Běžný náklad jednoho nosiče činil okolo 100 kilogramů. Podle vynesených kilogramů dostal zaplaceno. Na konci výstupu podle množství vyneseného nákladu jim správce vyměřil výplatu. Za každý kilogram se platilo přibližně 40 haléřů, takže zdatný nosič si jednou cestou vydělal asi 40 korun.

Dobrým pomocníkem byla pouze dřevěná hůl, kterou si nosiči dali přes rameno a využívali ji jako páku k nadlehčování krosny. V prudkých stoupáních se o ni mohli i opírat. Jak je vidět z obrázků, sportovní obuv nebo oblečení se žádné nepoužívalo, a to z jednoduchého důvodu, protože žádné nebylo.

Další články

Zavří­t reklamu