válkaČeskoslovenskoobjevy

Helena Mayerová: nejlepší šermířka historie, kterou postihl krutý osud

Helena Mayerová: nejlepší šermířka historie, kterou postihl krutý osud
Zdroj: mashable.com
+ 5 fotek+ 6 fotek

I ženy dokážou držet statečně kord a zasáhnout ten správný cíl. To dnes díky Heleně Mayerové víme. A přitom kdyby nebylo jí, mohl šerm zůstat zálibou mužské říše. Vynikající sportovkyně měla oslnivou kariéru, v jejímž pozadí se krčilo trápení.

Marta Šindlauerová 4. června 2020

Helena Mayerová prokazovala svůj talent od chvíle, kdy vzala první kord do ruky. Už ve 13 letech se stala mistryní Německa v šermu a tento titul si pak držela ještě šest let v řadě. Ve své domovině se stala celebritou, kterou každý znal a obdivoval; její figurky šly v obchodech na dračku. Z šermu jako okrajového zájmového kroužku se z ničeho nic stala oblíbená sportovní aktivita a šermířské kluby praskaly ve švech.

V roce 1928 získala na olympijských hrách v Amsterdamu zlatou medaili. Možná ji mohla získat i o čtyři roky později v Los Angeles, kdyby nedošlo k tragické události: dvě hodiny před finálními souboji se Helena dozvěděla, že její přítel během vojenského výcviku zemřel. Nemohla se pak na hru soustředit a skončila pátá. Ze všeho se ale nakonec oklepala a dál vytrvale trénovala. Svůj talent pilovala převážně v Kalifornii, kde se hodlala i usadit. Ve státě slunce a palem studovala mezinárodní právo a snila o tom, že jednou bude svou rodnou zemi diplomaticky zastupovat.

Zatímco Mayerová žila svůj sen, v její rodné zemi se začaly dít velké věci. Psal se rok 1933 a moci se v Německu ujala NSDAP. Hitler se dostával do ráže a práva židovských občanů se začala významně omezovat. Mayerová se náhle ocitla ve svízelné situaci, protože její otec byl žid. Do Německa se tak vrátit nemohla. Rozhodla se setrvat v bezpečné Kalifornii a v Oaklandu si našla práci jako učitelka němčiny. Samozřejmě i nadále šermovala a v USA se jí poměrně dailo. Po vlasti se jí však velmi stýskalo.

Roku 1936 se konaly ony legendární olympijské hry v Berlíně, které se nakonec zapsaly do historie v důsledku několika excesů. Některé státy chtěly událost bojkotovat, aby tak vyjádřily nesouhlas s Hitlerovou politikou; o potenciální neúčasti uvažovala i Mayerová. Nakonec ale zvítězil její stesk po rodné zemi a také po bývalé slávě, perzekuce židů nedbaje. Německý tisk ji ovšem nekompromisně ignoroval, někdejší proslulost byla ta tam. Navíc i německá vláda ji z očividných důvodů nevyjadřovala žádnou sympatii. V Berlíně při závěrečném souboji s Ilonou Elekovou z Maďarska nakonec prohrála a při přebírání stříbrné medaile završila svou účast na hrách výmluvným gestem: hajlováním. Aby tak poctila člověka, který zakrátko její lid začal nemilosrdně nejen pronásledovat, ale doslova likvidovat.

Mayerová následně odjela do Spojených států, kde dál šermovala. Do domoviny se vrátila až roku 1952. Příliš dlouho si však své rodné Německo neužila. O rok později zemřela na rakovinu. Bylo jí 42 let.

Za svůj život neposkytla příliš rozhovorů a byla velmi uzavřená. Výřečnost jí možná chyběla, ale talent rozhodně ne. Dosud je považována za jednu z nejlepších šermířek sportovní historie.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu