válkaČeskoslovenskoobjevy

Seriál: Čeněk z Vartenberka čtyřikrát zradil, Žižka jej za to ztrestal u Hořic. 4. část

Seriál: Čeněk z Vartenberka čtyřikrát zradil, Žižka jej za to ztrestal u Hořic. 4. část
Zdroj: Wikimedia Commons

Po několikáté zradě Čeňka z Vartenberka, který střídal válčící strany podle toho, která zrovna vítězila, ztratil Jan Žižka s proradným šlechticem trpělivost. Rozhodl se s vojskem orebitů napadnout a ovládnout Vartenberkovo území - východní Čechy.

Tomáš Chalupa 10. ledna 2021

Text navazuje na 3. část historického seriálu

Bitva u Hořic v mlhách nejasností

Na útočnou výpravu vyrazil již zcela slepý Žižka ve společnosti Diviše Bořka z Miletníka, který byl jeho očima, a v následující bitvě měl stejnou ne-li větší úlohu než sám slavný vojevůdce. V táboře Vartenberka, který vyrazil proti husitům, byli další šlechtici, zejména Arnošt Flaška z Pardubic a Jindřich Berka z Dubé. Tentokrát se Vartenberk nehodlal kořit, ani se snažit opět změnit stranu. Věděl, že tentokrát je celá věc už osobní, Žižka hodlal cíleně napadat pouze jeho državy, a bylo nutné je bránit mečem.

Dne 20. dubna roku 1423 se obě vojska setkala u návrší sv. Gotharda nad obcí Hořice. Na Gothardu stálo vojsko husitské, což byla zřejmě zásluha Bořka z Miletníka, neboť on vybíral bojiště a celý kraj velmi dobře znal. Naopak Žižka zde doma nebyl a jistě si tak nechal rád poradit.

V defenzivním postavení tu stálo v bojovém útvaru 120 vozů, známé husitské zbraně, díky kterým husité vyhráli již spousty bitev. Vůz sloužil jako svého druhu malá pevnost. Obsazený houfem bojovníků se sudlicemi, cepy a sekerami a podpořen spoustou palných zbraní, byl velmi dobrou obranou před jízdním útokem. V tom husité excelovali a díky této Žižkově převratné taktice byli schopní porážet křižácký výkvět z celé Evropy. Na Gothardu měl Žižka ve svém ležení zhruba 3000 pěšáků a jen 300 jezdců. V jeho taktice jízda nehrála velkou důležitost, spíše plnila roli průzkumnou, podpůrnou, nebo měla v pravou chvíli zaútočit na slábnoucího nepřítele.

Thumbnail # Seriál: Čeněk z Vartenberka čtyřikrát zradil, Žižka jej za to ztrestal u Hořic. 1. část
Mohlo by Vás zajímat:

Seriál: Čeněk z Vartenberka čtyřikrát zradil, Žižka jej za to ztrestal u Hořic. 1. část

Co měl k dispozici Vartenberk a jeho spojenci? Tady jsme na tenkém ledě, jako je to vlastně s celou bitvou. Faktem je, že s jistotou nevíme vlastně nic. Celá bitva je dodnes zahalena vekou řadou nejasností, a to až do té míry, že třeba Jiří Stibral ve své publikaci Čeněk z Vartenberka věnuje této bitvě jedinou větu.

Existují dva základní pohledy, které se odvíjejí právě od toho, co měl Vartenberk k dispozici a jak se vlastně rozhodl bitvu vést. Klasický pohled říká, že Vartenberk nařídil svým jezdcům sesednout z koní, protože již věděl, že jízda je proti vozové hradbě neúčinná. V čele svého opěšalého vojska pak vyrazil na Gothard proti vozové hradbě. Odtud na jeho odřady pršely střely z tarasnic, hákovnic a píšťal i šípy samostřílů a kuší. V útočícím vojsku musely napáchat velké škody, přesto se opěšalí jezdci dostali až na vrchol, kde nastala klasická řež muže proti muži.

Oslabení a vyčerpaní Vartenberkovi bojovníci ale nedokázali husity porazit, navíc mezi ně vpadla husitská jízda, která dílo zkázy dokonala. Jezdci zahnali zbytky armády zpět pod Gothard a Vartenberk s osobní družinou musel prchat z bojiště, zatímco na válečném poli zanechal spoustu výzbroje. Dobové zprávy hovoří o tom, že „přišel o všechny vozy a děla“.

Thumbnail # Seriál: Čeněk z Vartenberka čtyřikrát zradil, Žižka jej za to ztrestal u Hořic. 2. část
Mohlo by Vás zajímat:

Seriál: Čeněk z Vartenberka čtyřikrát zradil, Žižka jej za to ztrestal u Hořic. 2. část

Právě zmínka o vozech a dělech by nás ale měla upozornit na to, že s touto interpretací bitvy není všechno v pořádku. Pokud měl s sebou Vartenberk děla a vozy, proč je nepoužil? Musel vědět, že ani jeho pěší vojáci, kteří navíc nebyli v nijak zásadní početní výhodě, nemají při útoku do kopce příliš dobré šance. Jestli Žižka něco uměl dokonale, pak odrážet železné pány a je jedno, jestli na koních či bez koní. Takovýto plán boje zavání diletantstvím. Jenže jak správně poukazuje například Petr Čornej ve své nové knize Jan Žižka – Život a doba husitského válečníka, mohlo se vše udát i jinak.

Vartenberk mohl pod Gothardem rovněž postavit vozovou hradbu a za ní umístit děla úplně stejně, jako to udělal Žižka. Pak by dávaly smysl i historické texty mluvící o tři hodiny trvající řeži, kdy se štěstí klonilo na tu či onu stranu. Obě linie vozové hradby mohly proti sobě pálit a v určitou chvíli snad Vartenberk zaútočil, ale určitě to nebylo po tak naivním a jednoznačném průběhu. Ale to už spekulujeme, průběh bitvy mohl být jakýkoliv, detaily neznáme, jen výsledek. Vartenberk bitvu s velkými ztrátami prohrál a musel uprchnout. Žižka postupoval dál, doby hrad Kozojedy, jeho posádku nechal upálit a pokračoval ve svých výbojích.

Hořice byla největší bitva, kterou Čeněk z Vartenberka svedl. Nedopadla podle jeho představ, ale zachránil si život a nakonec nepřišel zkrátka ani na svých statcích. Byl zkušený politik a na Svatohavelském sněmu už zase spřádal další plány proti Žižkovi. Ani jeden z obou válečníků to nevěděl, ale mnoho života jim nezbývalo. Žižka zemřel necelý rok po bitvě u Hořic, Vartenberk ho následoval rok poté, když na svém hradě Veliši skonal na morovou nákazu.

Jak tedy vlastně hodnotit pana Čeňka z Vartenberka? Viděno dnešním pohledem je to celkem jednoduché. Bohatý prospěchář a intrikán a především několikanásobný zrádce. Kdo se může nazývat čestným, když přebíhá tu na jednu, tu na druhou stranu podle toho, jak se mu to zrovna hodí nebo kdo zrovna vítězí? Za zrádce jej považoval i Žižka, před kterým předtím Vartenberk klečel u Jaroměře na kolenou, prosil jej za odpuštění a přísahal mu věrnost. Středověk byl plný těchto velkých gest, ale ani pragmatická změna tábora nebyla ničím výjimečným.

Vartenberk byl jistě v zajetí svých vlastních ambicí, ale měl také zodpovědnost. Vzpomeňme, že to byl on, kdo připojil svou pečeť na dopis odsuzující upálení mistra Jana Husa v Kostnici. Při všech jednáních se Zikmundem požadoval, aby umožnil vyznávat podobojí. Uvědomoval si palčivě, že náboženská revoluce potřebuje krále, který by ji zaštítil, a snažil se ho pro myšlenku kališnictví získat. Čeněk z Vartenberka byl sám přesvědčením kališník, ale neschvaloval upalování, plenění, nechtěl, aby zemi ovládali fanatičtí kněží, hledal stále jakousi třetí umírněnou cestu, která měla vyvažovat oba znesvářené tábory. Věřil v to, že Zikmund by se mohl stát českým králem, jenž by ale zaštiťoval husitskou myšlenku. Byly to představy zřejmě utopické, ale někde tam se dá najít jádro Vartenberkova chování.

Jako vojevůdce pak svou jedinou velkou bitvu prohrál, navíc vinou pozdějších interpretací zřejmě špatně chápeme, jak ji vedl a jakou měla jeho porážka příčinu. Do učebnic se dostal jako protivník legendárního Jana Žižky u Hořic, a zřejmě nikdy velkou přízeň veřejnosti nezíská. Rozhodně to však byl muž, který ve svém životě mnoho dokázal a dostal se až na samý vrchol mocenské pyramidy v zemi zmítané občanskou válkou.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu