válkaČeskoslovenskoobjevy

Robert Smilles se z otroka stal prvním černošským generálem a později kongresmanem

Robert Smilles se z otroka stal prvním černošským generálem a později kongresmanem
Zdroj: Wikimedia Commons

Život Roberta Smallse je epický příběh negramotného otroka z Jižní Karolíny, kterému se podařilo osvobodit útěkem z Konfederace během občanské války ve Spojených státech. Jeho odvážné činy a účinné lobbování přispěly k rozhodnutí Abrahama Lincolna povolit vstup Afroameričanů do armády Unie. Do 10 let po svém útěku byl zvolen do Kongresu USA.

Tomáš Chalupa 19. října 2021

V roce 1839 porodila Lydia Politeová Roberta Smallse v chatě za domem svého pána Johna H. McKeeho v Beaufortu v Jižní Karolíně. Kolují zvěsti, že McKee nebo jeho syn mohl být Smallsovým otcem, ale to se nikdy s jistotou nepotvrdilo.

Jako s dítětem se se Smallsem zacházelo lépe než s ostatními otroky, i tak ale byl svědkem bičování a tvrdě pracoval na poli. Ve dvanácti letech ho McKee pronajal na práci v nedalekém Charlestonu, kde dostával jen jeden dolar týdně. Po několika letech různých prací se stal palubním dělníkem na lodi pro přepravu bavlny jménem Planter, kde to dotáhl až na neoficiálního lodivoda plavidla. Jako otrokovi mu totiž nebyl povolen titul kormidelníka. Díky svému povolání znal charlestonský přístav lépe než kdokoli jiný. Tyto znalosti se mu měly hodit při jeho útěku na svobodu.

Smalls si dokázal našetřit slušnou sumu peněz a dokonce se v 17 letech oženil s hotelovou služkou jménem Hannah Jonesová. V roce 1858 se jim narodila dcera a o několik let později syn, ale jejich druhé dítě bohužel ve dvou letech zemřelo. Další dcera se jim narodila v roce 1863.
Pak vypukla občanská válka, která byla jedním z nejničivějších období v dějinách USA. Robert Smalls ale dokázal z tohoto chaosu těžit. Na začátku války byl Planter i s posádkou přijat do služeb Konfederace, která jej využívala jako vojenskou transportní loď. V této roli Planter přepravoval vojáky, vybavení a zásoby, mapoval vodní cesty a kladl miny.

Unie v té době používala své mnohem větší námořnictvo k ustavení blokády kolem jižanských států, aby zastavila obchod a zásobování. Zatímco Konfederace byla pomalu ekonomicky škrcena, Smalls toho využil jako příležitosti k útěku.
Jeho chvíle v noci 12. května 1862, kdy se důstojníci z Planteru vylodili a nechali Smallse samostatně velet. Shromáždil svou ženu, dvě děti a několik dalších otroků a odplul z přístavu vstříc svobodě. Aby zmátl konfederační hlídky, nasadil si Smalls kapitánský slaměný klobouk a na dvě těžce ozbrojená kontrolní stanoviště vyslal správné kódované zprávy. Jakmile byl mimo dostřel konfederačních děl a na otevřeném moři, nechal posádku vyvěsit nad Planterem bílou vlajku a zamířil k blokádním lodím Unie.

Lodě Unie se nejprve Planteru poněkud zalekly a málem na něj vystřelily, ale nakonec k palbě nedošlo a Planteru se podařilo dostat k unionistickým lodím. Zde se Smalls vzdal se své lodi i veškerého cenného nákladu, za což dostal odměnu 1 500 dolarů. Na severu se rychle vyšvihl mezi celebrity. Jižané zuřili a Konfederace na jeho hlavu vypsala odměnu 4 000 dolarů. Nyní na severu Smalls usilovně pracoval na tom, aby USA umožnily černošským vojákům narukovat, a jeho lobbování hrálo velkou roli v rozhodnutí Abrahama Lincolna, aby se tak stalo.
Nadále bojoval za Unii a zároveň se podle možností zasazoval o afroamerické vojáky. Díky svým rozsáhlým znalostem moří v okolí Konfederace byl Smalls v boji za Unii nesmírně užitečný. V jednom obzvláště intenzivním střetnutí ztratil Smallsův kapitán nervy a ukryl se v útorbách lodi. Smalls převzal velení a odmítl se vzdát lodi Konfederace. Z bitvy unikl a byl nakonec povýšen na kapitána. Stal se tak prvním černošským kapitánem lodi Spojených států v historii.

Po skončení války byl Smalls brigádním generálem a jedním z nejlépe placených černošských vojáků. Vrátil se do Beaufortu a za vydělané peníze koupil od svých bývalých pánů, kteří byli po válce ve finančním krachu, dům, v němž se narodil.
Když měl Smalls válku za sebou, stal se politikem, byl zvolen do senátu státu Jižní Karolína a poté získal křeslo ve Sněmovně reprezentantů USA. Bojoval také za občanská práva a založil školu pro afroamerické děti.
Smalls zemřel v roce 1915 ve věku 75 let.

Na pomníku Roberta Smallse je napsán jeho výrok z mládí: „Moje rasa nepotřebuje žádnou zvláštní obhajobu, neboť její minulost v této zemi dokazuje, že se vyrovná všem lidem kdekoli na světě. Jediné, co potřebují, je rovná šance v boji o život.“

Další články

Zavří­t reklamu