válkaČeskoslovenskoobjevy

Robert Fortune se vypravil do Číny, aby získal čaj, mohl přijít o život

Robert Fortune se vypravil do Číny, aby získal čaj, mohl přijít o život
Zdroj: teawhisperer.wixsite.com

Mise Roberta Fortuna byla smrtelně nebezpečná mise, dnes by se řeklo z oblasti průmyslové špionáže. Měl se zmocnit 13 tisíc čajových semínek a dovézt je do Indie, kde je měl předat britské Východoindické společnosti.

Tomáš Chalupa 30. března 2020

Fortune začal tím, že si jako první změnil jméno na Sing Wang, což znamená čínsky briliantová květina. Oholil si hlavu a nechal si místo toho narůst typický čínský copánek. To byla pořád ta lehčí část přípravy. Také se musel naučit plynně mluvit mandarínskou čínštinou a naučit se jíst hůlkami tak, aby to vypadalo, že jimi jí odjakživa. Kromě toho si pořídil spoustu čínského oblečení. Cílem bylo vypadat jako Číňan ze vzdálené provincie a získat si tak důvěru u místních lidí.

Jak se vlastně Fortune k takové misi dostal? Vše začalo 7. května roku 1848. Fortune tehdy pracoval v Léčebné zahradě v Chelsea, když tam na návštěvu zavítal profesor John Boyle, slavný botanik a také poradce Východoindické společnosti. Nabídl Fortunovi velké peníze, když se vypraví do Číny pro čaj. Peníze byly velkou motivací, dobrodružství také Fortunovi nebylo cizí, takže rád nabídku přijal. Netušil tehdy přesně, co ho čeká, ale byl pro nový úkol zcela zapálen.

Věděl, že pokud bude chycen, čeká ho smrt. V tom směru měl jasno od počátku. Čína byla uzavřená země, do které bylo obtížné se dostat, natož odtud něco pašovat. Fortune už v Číně byl a věděl, že zelený i černý čaj pocházejí ze stejné rostliny, ale jinak toho mnoho nevěděl. Měl ženu a dvě děti, které zanechal v Londýně, a vypravil se na cestu.

V říjnu roku 1848 už byl v Číně na první čajové plantáži na řece Jang-c’-ťiang. Od počátku byl považován za Číňana a nikdo ho z ničeho nekalého nepodezříval. Šéfovi plantáže se představil jako obdivovatel čaje ze vzdáleného koutu Číny, měl s sebou také tlumočníka (muže, kterého pro ten účel najal), jenž mu vyhledával vhodné lokace k návštěvě. Číňan by hrdý a velmi ochotně mu vše ukázal. Dozvěděl se vše o výrobě čaje. Mimo jiné i to, že Číňané čajové lístky přibarvují, protože Britové, kteří je ve velkém kupovali, za ně platí víc, pokud jsou hezky zelené. Číňan dával najevo, že v jeho očích jsou Britové barbaři, kteří čaji vůbec nerozumí.

Postupně prošel několik dalších plantáží a všude sbíral čajové listy i semena. Když byl otec jeho najatého společníka podezřívavý a chtěl ho nahlásit, dal mu Fortune peníze, a byl klid. Podařilo se mu postupně shromáždit 10 000 semen, a poslal proto do Kalkaty zprávu, že jeho mise je splněna. Měl semena, listy a především spoustu cenných informací o čaji.

Vše zabalil do speciálního wardianského pouzdra, což byl skleněný kufřík k přepravě vzácných tropických zvířat a rostlin. Pak vše poslal s výpravou Východoindické společnosti do Kalkaty. Jenže při cestě do Kalkaty došlo ke katastrofě. Jeden z členů výpravy otevřel pouzdro a v dobrém úmyslu zalil vše vodou. Jenže to neměl dělat. Půlka čaje shnila a žádný se nedostal do Indie v použitelném stavu. Všechna snaha tak přišla nazmar, navíc si své vzácné zboží zničila společnost sama.

Fortune dál přebýval v Číně a pokračoval ve svém hledání čaje. Dostal se až k tomu nejlepšímu a nejvzácnějšímu čínskému čaji. Ovšem ukrást jej bylo nemožné, protože byl ve dne v noci hlídán buddhistickými mnichy. Uchýlil se tedy se svým tlumočníkem ke lsti. Tlumočník jej mnichům představil jako váženého muže, vzdáleného potomka Čingischána i čínského císaře. Muže oplývajícího vlivem a vysokým postavením. Mniši mu jako dar dali velkou nádobu naplněnou po okraj čajovými semínky nejlepšího čínského čaje.

V Šanghaji se dozvěděl, že jeho předchozí zásilka dorazila zničená. Zabalil tedy svůj cenný náklad lépe a osobně jej s výpravou převezl přes Himálaj do Indie. Jeho dvouletá špionážní mise za čínským čajem tak byla završena. Díky němu se čaj začal ve velkém pěstovat v Indii a na Cejlonu. Byl Fortune zloděj? Nejspíše ano, kradl a lhal, zneužíval dobrotivosti mnichů. Na druhou stranu se díky němu čaj postupně rozšířil do dalších částí světa a odtud pak do Evropy. Za to mu mohou být milovníci čaje z Evropy nepochybně vděční.

Další články

Zavří­t reklamu