Autoři nové studie, paleoantropologové Antonis Bartsiokas a Juan-Luis Arsuaga, zkoumali lidské pozůstatky, které byly nalezeny v Sima de los Huesos (Propast kostí) ve španělském pohoří Atapuerca. O přesném původu cca 430 tisíc let starých kostí panují dosud dohady, ale některé z nich prokazatelně patří člověku heidelberskému (Homo heidelbergensis). Dvojice vědců se pokoušela zjistit, zda se pravěcí lidé z raného období oddávali zimnímu spánku stejně jako někteří živočichové. Překvapivě zjistili, že k tomu docházet mohlo, minimálně ke stavu, který se hibernaci podobal.

Mohlo by Vás zajímat:

Zázračná lesní žába: V zimě zmrzne, na jaře obživne!

Na kostech dospívajících jedinců našli známky každoročního hojení, které mohl spustit právě nadměrný spánek a s ním spojené poškození kostry. Jak vědci zdůrazňují, hibernace není vhodná pro každý organismus. Pokud nemá spáč dostatečné tukové zásoby, může u něj dojít k poškození ledvin či problémům s nadměrnou činností štítné žlázy. Nedostatek slunečního záření a snížená produkce vitamínu D poté způsobují křivici. Sezónní defekty na zkoumaných kostech poukazují na to, že se pravěcí lidé mohli skutečně ubírat k zimnímu spánku. Jak badatelé ostatně dodávají, Sima de los Huesos byla obydlená v době ledové.

„Představa, že lidé mohou podstupovat hypometabolický stav podobný hibernaci, možná zní jako sci-fi, ale skutečnost, že zimní spánek využívají velmi primitivní savci a primáti, naznačuje, že genetický základ a fyziologie pro hypometabolismus by mohly být zachovány u mnoha druhů savců včetně lidí,“ píší Bartsiokas a Arsuaga ve své práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelné příběhy lidí, kteří zmrzli, ale přežili. Jak je to možné?

Jejich teorie je stále v počátcích a aby mohla být potvrzena, nebo vyvrácena, bude třeba mnohem hlubšího průzkumu. Rozhodně se však jedná o zajímavou hypotézu, která by mohla zcela změnit naše vnímání pravěkých kultur.

Celá studie vyšla v prosincovém vydání antropologického žurnálu L’Anthropologie.

GALERIEKosti z propasti Sima de los Huesos