válkaČeskoslovenskoobjevy

Pozor na čarodějnice! Čeští inkvizitoři brutálně očišťovali obyvatele od černé magie

Pozor na čarodějnice! Čeští inkvizitoři brutálně očišťovali obyvatele od černé magie
Zdroj: Wikimedia Commons
+ 4 fotky+ 5 fotek

Mučení, bolest a smrt upálením. To byla „radostná“ vyhlídka, která čekala každého hříšníka, co se znelíbil českým inkvizitorům. O život přišly stovky nevinných lidí, ale opravdovou čarodějnici byste mezi nimi našli jen stěží. Je totiž dobře známo, že za honem na čarodějnice stály ve skutečnosti sobecké pohnutky a touha po moci a bohatství.

Lenka Hamplová 17. června 2021

Procesy proti bezbožným kacířům a dcerám satanovým nebyly v českých zemích tak rozsáhlé, jako je tomu v Evropě, avšak i přesto na hranici umírali obyčejní lidé. Startovní půdu pro inkviziční procesy v Čechách můžeme hledat už ve 13. století, samozřejmě nikde jinde než u samotné církve. V roce 1257 papež Alexandr IV. zřídil inkviziční tribunál, který se měl vypořádávat s kacíři. Papež ale nejednal z vlastní iniciativy. Žádost o zřízení tribunálu přišla od krále železného a zlatého, Přemysla Otakara II. Král požadoval zřízení inkvizičního tribunálu pro české a polské území. Proč chtěl český král zřídit tento tribunál, není jasné, a neexistují ani podrobné zprávy mapující krutost a brutalitu inkvizice v této době.

První zprávy o nelidských inkvizičních procesech přicházejí spolu s prvním oficiálním inkvizitorem Valtrem ze 14. století. Toho touto funkcí pověřil pražský biskup Jan IV. z Dražic. Dochovaný text o kacířství vypráví o muži Richardinovi, který byl obviněný z nevhodných teologických názorů, jež odporovaly pravidlům a dogmatům tehdejší ortodoxní církve. Muž se zalekl budoucnosti v podobě smrti v plamenech a rozhodl se své názory změnit. Napsal text, kterým odvolal své dřívější názory, a pod podmínkou pokání byl omilostněn. Měl tedy štěstí – toto se nedá říct o jeho předchůdcích. Než byl propuštěn, plameny na inkvizičních hranicích sežehly dalších 14 lidí.

Thumbnail # Kde byl Jan Žižka, když upalovali mistra Jana Husa? A proč jako jiní neprotestoval?
Mohlo by Vás zajímat:

Kde byl Jan Žižka, když upalovali mistra Jana Husa? A proč jako jiní neprotestoval?

Hospodářská krize ve 40. letech 14. století zapříčinila další honbu na heretiky. Špatné hospodářské podmínky rozvířily konflikt mezi už tak napjatými vztahy napříč česko-německým obyvatelstvem žijícím na panství Oldřicha III. z Hradce. Němečtí občané se na tomto českém panství hlásili k valdenské ideologii, což bylo hnutí usilující o reformu křesťanského života. Českým občanům se to nelíbilo a negativní postoj k tomu zaujal i papež Benedikt XII., který na pomoc povolal dva inkvizitory: dominikána Havla z Kosořic a františkána Petra z Načeradce. Inkvizitor Havel sám osobně informoval papežskou obec v Avignonu o kacířském proudu v Čechách. Na základě toho vypuklo povstání, kdy se členové valdenského hnutí postavili do opozice katolíkům. Povstání bylo potlačeno a dalo zelenou zběsilým inkvizičním „orgiím“.

Havel z Kosořic byl pověstný svou krutostí a zapálením pro věc. Jeho trýznivými inkvizičními výslechy prošlo 4400 lidí, z toho 2640 osob valdenského vyznání a 580 podezřelých bez určení náboženské příslušnosti. Smrt upálením čekalo 220 z nich. Většina obviněných pocházela ze střední třídy. Byli to řemeslníci a sedláci, nezaujímající na panství důležitou roli. Mučící inkvizice Havla z Kosořic je srovnatelná s inkvizičními procesy ve Francii.

Thumbnail # Gardinerův ostrov – konaly se tu hony na čarodějnice a je zde pirátský poklad
Mohlo by Vás zajímat:

Gardinerův ostrov – konaly se tu hony na čarodějnice a je zde pirátský poklad

Kladivo na čarodějnice

Už od počátků inkvizice se objevovala i otázka trestání tzv. čarodějnictví. Papež Alexandr IV. hned dvakrát (v letech 1258 a 1260) zakázal inkvizitorům vést procesy s lidmi, kteří by byli podezřelí pouze z čarodějnictví, směrodatné mělo být pouze obvinění ze zjevné hereze. Situace se začala měnit až po roce 1398, kdy teologická fakulta pařížské univerzity odsoudila všechny druhy magie jako pakt s ďáblem. Papež Jan XXII. vydal v roce 1326 bulu Super illius specula, v níž bylo čarodějnictví dáno do přímé souvislosti s kacířstvím, a papežští inkvizitoři dostali oprávnění pronásledovat i kouzelníky a čarodějnice. Ke skutečně masovému a celoevropskému pronásledování však došlo až na sklonku středověku, zejména koncem 15. století.

Thumbnail # Příběh Victorie Helen Duncanové, poslední britské čarodějnice
Mohlo by Vás zajímat:

Příběh Victorie Helen Duncanové, poslední britské čarodějnice

Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jediným územím, které významněji postihly, bylo Jesenicko a Šumpersko s převládajícím německým obyvatelstvem, které sousedilo se Slezskem; odtud na naše území pronikala pověra o moci čarodějnic. Hlavní postavou se zde stal inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Proslavil se výjimečnou krutostí, nepochybně zapříčiněnou jeho narušenou osobností se sadistickými sklony. Čarodějnické procesy pro něj byly jen záminkou ke zkonfiskování majetku obětí a zbavení se nepohodlných obyvatel. „Potřebu“ inkvizitorů na Olomoucku vyvolala masová hysterie, jež souvisela s podezíravostí ohledně šíření čarodějnictví; o život při ní přišlo 200 osob. Boblig měl osobně na svědomí přes sto z nich a na rukou měl krev 56 popravených. Neštítil se obvinit z čarodějnictví ani vysoce postavené osoby tehdejšího olomouckého kraje; nejznámějším případem byl šumperský děkan Kryštof Lautner, který jakožto církevní zástupce vystoupil na obranu pronásledovaných čarodějnic, avšak sám roku 1685 skončil na hranici.

V polovině 17. století již začínají štvavé hony na čarodějnice ustupovat, definitivně procesům odzvonilo osvícenství. V Rakousku zastavila pronásledování čarodějnic Marie Terezie.

Další články

Zavří­t reklamu