válkaČeskoslovenskoobjevy

Potápěči objevili vrak britské ponorky z první světové války

Potápěči objevili vrak britské ponorky z první světové války
Zdroj: Wikimedia Commons

Potápěči objevili na mořském dně v Lamanšském průlivu nedaleko pobřeží Devonu mimořádně cenný podmořský vrak ponorky HMS D1. Toto 112 let staré britské plavidlo bylo první moderní ponorkou a stanovilo standard pro budoucí konstrukce ponorek.

Tomáš Chalupa 22. července 2021

Vrak této ponorky byl potápěčům a archeologům znám, ale dlouho se předpokládalo, že se jedná o ranou německou ponorku. Objevení skutečné povahy vraku má obrovský význam, protože se jednalo o významný milník ve světovém vývoji ponorek.

HMS D1 byla nástupcem ponorek třídy C a přinesla několik převratných novinek, které od té doby určovaly standard pro konstrukci ponorek. Byla větší, rychlejší, výkonnější, pokročilejší a obratnější než cokoli před ní a podobně jako HMS Dreadnought v závodech ve zbrojení bitevních lodí poskytla D1 Británii výraznou výhodu v podvodním boji.
Dosah 2 000 námořních mil a týdenní výdrž D1 znamenaly, že mohla aktivně lovit a ničit nepřátelské lodě, místo aby byla odkázána na obranu pobřeží jako předchozí ponorky. Byla delší a širší než její předchůdkyně, takže byla robustnější a stabilnější. Pro další zvýšení obratnosti byla vybavena dvěma lodními šrouby. Pro zvýšení útočné účinnosti měla torpédomety umístěné na přídi a zádi, což byla první britská ponorka, která tak učinila. To znamenalo, že na rozdíl od většiny ostatních ponorek nemusela otáčet celý trup, aby mohla střílet na cíl za sebou.
Pravděpodobně nejvýznamnějším odklonem od tradice u D1 bylo použití dieselových motorů namísto benzinových nebo naftových. Jelikož je nafta mnohem hůře vznětlivá než parafín nebo benzín, byla mnohem bezpečnější a nehrozily tak požáry nebo výbuchy.
Na hladině by k pohonu používala dva dieselové motory o výkonu 600 koní, z nichž jeden by poháněl každou vrtuli, a při ponoření by ji místo toho poháněly dva elektromotory o výkonu 275 koní. Díky tomu dosahovala na hladině maximální rychlosti 14 uzlů a pod hladinou 9 uzlů.
Loď byla postavena firmou Vickers v roce 1907 a uvedena do provozu v roce 1909. Se spuštěním D1 se měla změnit celá budoucnost konstrukce ponorek.
Sloužila až do roku 1918, kdy byla navzdory své historické hodnotě potopena při cvičném zamíření.

Tři roky výzkumu potápěčů a amerického historika vedly k závěru, že vrak ponorky u pobřeží Devonu je skutečně D1.
Historik a spisovatel Mark Harris řekl: „D1 má velký historický význam, protože byla původním prototypem většiny britských útočných ponorek, které bojovaly v první světové válce. Z archeologického hlediska je D1 také velmi významná, protože je potenciálně nejlépe zachovanou britskou ponorkou, která sloužila v první světové válce.“

Proces identifikace D1 trval doslova roky, a to kvůli složitému a nákladnému procesu návštěvy a dokumentace vraků. Historici prošli mnoho snímků vraku a porovnali je s původními schématy plavidla. K porovnání vraku s plány D1 byly použity charakteristické znaky, jako je velitelská věž, torpédomety a lodní šrouby.
Referenční materiály získal britský tým technických potápěčů pod vedením Steva Mortimera, který pracoval v okolí vraku v hloubce přes 50 metrů. Díky těmto informacím potvrdili, že vrak je skutečně D1.
Americký historik Michael Lowrey uvedl: „Uspořádání kormidel ponorky bylo hlavním znakem, který nás přesvědčil, že se nejedná o německé plavidlo. Pak jsme začali mít podezření, že se jedná o britskou ponorku. Pečlivé zkoumání dalších znaků na plavidle a podrobné studium námořních záznamů pak tuto otázku zúžilo.“
Vedoucí potápěčského týmu Mortimer řekl: „Očekávali jsme, že najdeme pozůstatky německé ponorky, ale byli jsme nadšeni, když jsme místo toho objevili průkopnickou britskou ponorku. Je ohromné, že D1 je nyní chráněna, ale potápěči ji mohou stále navštěvovat.“
Mimořádně historicky cenný vrak byl nyní britskou vládou zařazen na seznam chráněných historických památek, což navrhla organizace Historic England.

Další články

Zavří­t reklamu