Více jak 2000 let je stará píseň, která byla nalezená na stéle nedaleko tureckého města Aydın. Její autor ji napsal na rozloučenou blízké osobě.
Seikilova píseň z období 200–100 př. n. l. byla objevena v roce 1883 skotským archeologem W. M. Ramsayem. I když byly později nalezeny fragmenty ještě starších písní, nahrávka pocházející z území Malé Asie se jako nejstarší dochovala v kompletní podobě s textem i melodií.
Podle vyrytých slov je jejím autorem muž jménem Seikilos, který ji věnoval Euterpě. Není přitom jasné, zda tato žena byla jeho manželka nebo matka. Vzhledem k tomu, že byla skladba vyryta na náhrobní kámen, se jednalo patrně o smuteční píseň věnovanou zesnulé blízké osobě.
Text napsaný písmeny iónské abecedy můžeme do češtiny volně přeložit například v této podobě:
„Dokud žiješ, buď pln světla,
nebuď smutkem překonán.
Vždyť krátká jsou tvá životní léta
a čas si vezme svou daň.“
Na stéle také stojí: „Jsem náhrobek, obraz. Položil mě sem Seikilos na věčný symbol nehynoucí památky.“ Text je doplněný písmeny, která dohromady dávají melodii. Vědcům se je podařilo převést do dnešního notového zápisu, a nejstarší dochovanou píseň si dnes proto můžeme i zahrát.
Klavírní verzi si poslechněte v přiloženém videu.