Seikilova píseň z období 200–100 př. n. l. byla objevena v roce 1883 skotským archeologem W. M. Ramsayem. I když byly později nalezeny fragmenty ještě starších písní, nahrávka pocházející z území Malé Asie se jako nejstarší dochovala v kompletní podobě s textem i melodií.

Podle vyrytých slov je jejím autorem muž jménem Seikilos, který ji věnoval Euterpě. Není přitom jasné, zda tato žena byla jeho manželka nebo matka. Vzhledem k tomu, že byla skladba vyryta na náhrobní kámen, se jednalo patrně o smuteční píseň věnovanou zesnulé blízké osobě.

Text napsaný písmeny iónské abecedy můžeme do češtiny volně přeložit například v této podobě:

„Dokud žiješ, buď pln světla,

nebuď smutkem překonán.

Vždyť krátká jsou tvá životní léta

a čas si vezme svou daň.“

Na stéle také stojí: „Jsem náhrobek, obraz. Položil mě sem Seikilos na věčný symbol nehynoucí památky.“ Text je doplněný písmeny, která dohromady dávají melodii. Vědcům se je podařilo převést do dnešního notového zápisu, a nejstarší dochovanou píseň si dnes proto můžeme i zahrát.

Klavírní verzi si poslechněte v přiloženém videu.