válkaČeskoslovenskoobjevy

Podivný příběh Henrietty Lacksové a jejích nesmrtelných buněk

Podivný příběh Henrietty Lacksové a jejích nesmrtelných buněk
Zdroj: profimedia
+ 8 fotek+ 9 fotek

Henrietta Lacks zemřela v 31 letech na rakovinu, ne tak její nádorové buňky. Ty k překvapení vědců prokázaly nebývalou životaschopnost a vesele se množily v laboratoři. Nikdo z pozůstalých dlouhá léta neměl tušení, že částečky jejich nebožky manželky, matky či babičky si žijí dál svým životem a slouží vědeckým účelům.

Yvonne Pokorná 27. ledna 2021

Život Henrietty Lacksové (1920–1951) byl krátký a nikterak lehký. Už ve čtyřech letech přišla o matku, která zemřela, když rodila v pořadí desáté dítě. Otec se o děti neuměl sám postarat, tak je svěřil po různu příbuzenstvu. Henrietta vyrůstala u dědečka a od útlého věku musela pracovat na tabákové farmě. Ve čtrnácti otěhotněla se svým bratrancem, se kterým se dělila o místnost v dřevěném srubu. Po šesti letech se vzali a měli spolu celkem pět dětí, z toho jedno postižené dítě, které se dožilo jen 15 let.

Po posledním porodu Lacksová silně krvácela a stěžovala si lékařům, že má v děloze „uzel“. Biopsie ukázala, že šlo o zhoubný nádor děložního čípku. Podstoupila tehdy poměrně drastickou léčbu ozařováním v nemocnici Johnse Hopkinse, jediné nemocnici, která přijímala černošské pacienty. Zde jí bez jejího vědomí a souhlasu odebrali z děložního čípku dva vzorky – jeden ze zdravé a druhý z rakovinné tkáně. Ty pak poslali do laboratoře lékaři Georgi Otu Greyovi, jenž zkoumal nádorová onemocnění. 4. října 1951 Lacksová v nemocnici zemřela – pitva ukázala, že nádor metastázoval do celého těla.

George Otto Gey byl první, kdo si při zkoumání Henriettiných rakovinných buněk všiml jejich neobyčejné kapacity přežívat a reprodukovat se ve velmi vysokém tempu. Byly v podstatě nesmrtelné. Do té doby buňky kultivované pro laboratorní účely přežívaly mimo tělo hostitele nanejvýš pár dní, což bylo málo na důkladnější zkoumání a provádění různorodých testů. Gey proto po smrti Lacksové nechal odebrat z jejího těla další buňky a ty pak dále kultivoval. Tím, že ze vzorku izoloval specifickou buňku a tu pak opakovaně dělil, vytvořil buněčnou kulturu známou pod názvem HeLa (počáteční slabiky jména a příjmení Henrietty Lacksové).

Thumbnail # Rakovinné buňky, které „nedýchají“, netvoří nádory. Vědci už vědí proč
Mohlo by Vás zajímat:

Rakovinné buňky, které „nedýchají“, netvoří nádory. Vědci už vědí proč

Schopnost rychlé reprodukce buněk HeLa v laboratorním prostředí vedla k mnoha významným průlomům v biomedicínském výzkumu. Například Jonas Salk  je do roku 1954 používal k vývoji vakcíny proti obrně. Za účelem testování nové vakcíny byly buňky masově produkovány ve vůbec první továrně na výrobu buněk. Přední virolog Chester M. Southam navíc injekčně podal buňky HeLa pacientům s rakovinou, vězňům a zdravým jedincům, aby zjistil, zda se lze rakovinou infikovat a zda by člověk mohl vůči rakovině získat imunitu.

O buňky HeLa byl obrovský zájem. Byly distribuovány pro výzkumné účely do celého světa. Dostaly se i do vesmíru, kde pomohly vyřešit otázku, zda lidská tkáň přežije stav beztíže. Pomohly také při výzkumu rakoviny, AIDS, následků záření a toxických látek, genovém mapování a v mnoha dalších vědeckých projektech. Naposledy posloužily při vývoji vakcín proti covidu-19. Buňky HeLa se rovněž používají k testování mnoha kosmetických a jiných produktů. Celkem bylo již vyrobeno přes 50 milionů tun těchto buněk, které se účastnily více než 60 tisíc vědeckých studií. To vše bez souhlasu pacientky a mnoho roků i bez vědomí její rodiny.

„Dvacet pět let po smrti Henrietty jistý vědec zjistil, že mnoho buněčných kultur, o nichž se předpokládá, že pocházejí z jiných typů tkání, včetně buněk prsu a prostaty, byly ve skutečnosti buňky HeLa,“ sdělila v rozhovoru pro časopis Smithsonian novinářka Rebecca Skloot, která na toto téma napsala knihu Nesmrtelný život Henrietty Lacksové.

Thumbnail # Gloria Ramirez, žena, která vstoupila do dějin moderní medicíny jako toxická lady
Mohlo by Vás zajímat:

Gloria Ramirez, žena, která vstoupila do dějin moderní medicíny jako toxická lady

Vědci si tehdy uvědomili, že buňky HeLa mohou cestovat vzduchem na prachových částicích, ulpět na nemytých rukou a kontaminovat další kultury ve stejné laboratoři. To znamenalo obrovský problém, ale jeden vědecký tým přišel na řešení: vyhledat  rodinu Henrietty a pomocí jejich DNA zmapovat její geny, což by jim umožnilo zjistit, které buněčné kultury jsou jejími buňkami a které nikoli.

Pozůstalým Lacksové bylo divné, že jim pořád někdo telefonuje a žádá si jejich krevní vzorky. Pravda nakonec vyšla najevo, což mezi rodinnými příslušníky způsobilo značný rozruch a znepokojení. Rodina, která léta žila v chudobě a v jejichž řadách byl i bezdomovec, se najednou dozvěděla, že buňky jejich příbuzné pomohly vydělat miliardy korun, aniž by oni sami z toho viděli jediný cent. Zákony to tehdy ovšem umožňovaly. Odebrané tkáně nebyly považovány za osobní vlastnictví a bylo možné s nimi volně nakládat.

Rovněž lékařské záznamy Lacksové byly volně publikovány. V roce 2013 ke zděšení rodiny vědci zveřejnili sekvenci genomu HeLa buněk. Lacksovi tehdy proti tomu vznesli námitky. „Největší obavou bylo soukromí – jaké informace o naší babičce existují  a jaké mohou být získány jejich sekvenováním, co jim to prozradí o jejích dětech, vnoučatech a dalších potomcích,“ vysvětlila deníku The New York Times Henriettina vnučka Jeri Lacks-Whye.

Thumbnail # Rosa Parks, neohrožená Afroameričanka, která v autobusu odmítla uvolnit místo bělochovi
Mohlo by Vás zajímat:

Rosa Parks, neohrožená Afroameričanka, která v autobusu odmítla uvolnit místo bělochovi

Kontroverzního případu se loni chopilo i hnutí Black Lives Matter, které začalo volat po omezení užívání HeLa buněk ve výzkumu, ne-li jeho úplném ukončení. Důvodem bylo, že se těchto buněk vědci zmocnili bez vědomí a souhlasu Lacksových (i když ve své době to bylo legální). Nicméně někteří potomci Henrietty to s buňkami HeLa nevidí tak černě a spíše jsou na svou babičku hrdí. „Chci, aby vědci uznali, že buňky HeLa pochází z Afroameričanky, která byla z masa a kostí, měla rodinu a osobitý příběh,“ řekla magazínu Nature Jeri Lacks-Whye. 

Pro Henriettina vnuka Alfreda Lackse Cartera je nejdůležitější na buňkách HeLa to, jak díky nim pokročil výzkum rakoviny – což je náležitá pocta vzhledem k tomu, že Lacksová na tuto nemoc zemřela. Mnoha ženám se také podařilo otěhotnět kvůli oplodnění in vitro, které bylo vyvinuto pomocí buněk HeLa. „Bylo s nimi nesprávně nakládáno, ale prospěly světu,“ shrnul svůj pohled na věc.

Nutno dodat, že v Baltimore se 4. říjen slaví jako Den Henrietty Lacksové, že je po ní pojmenováno již několik budov a škol, a dokonce i jedna planetka, že jí některé univerzity posmrtně udělily čestný doktorát, v The New York Times jí v roce 2018 dodatečně vydali nekrolog a v roce 2020 byla uvedena do Národní síně ženské slávy. Její jméno nese také nadace, která poskytuje finanční kompenzace těm, kdo se nevědomky staly součástí vědeckých výzkumů, případně odškodňuje jejich potomky.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu