válkaČeskoslovenskoobjevy

Ostrov Sark byl poslední feudální zemí v Evropě. První volby tam byly před 12 lety

Ostrov Sark byl poslední feudální zemí v Evropě. První volby tam byly před 12 lety
Zdroj: amusingplanet.com
+ 10 fotek+ 11 fotek

Malý ostrůvek s 600 obyvateli ležící nedaleko normanského pobřeží byl nejdéle fungujícím feudálním systémem v Evropě. První volby se tam uskutečnily až v roce 2008.

Tomáš Chalupa 9. dubna 2020

Na Sarku nejsou žádné cesty nebo železnice, jeho rozloha je jen něco přes pět kilometrů čtverečných. Klidná, mírumilovná zemička byla až do roku 2008 spravována feudálním způsobem. Hlavní moc spočívala v rukou tzv. Chief Pleas – což je něco na způsob středověkého parlamentu. Čtyřicetihlavé shromáždění se totiž skládalo nikoliv z volených zástupců, nýbrž z významných majitelů půdy. V jeho čele stojí „seigneur“, největší majitel půdy a výběrčí daní.

Ostrov od rou 1565 spravoval šlechtic Hellier de Carteret, který celý ostrov dostal darem od královny Alžběty I. za to, že chránil okolní vody před piráty. Už od Hellierových dob byl ostrov spravován seigneury. Ti museli platit britské koruně poplatek za to, že mohou ostrov dále považovat za svou državu. Po 440 let se tak vlastně nic moc nezměnilo.

První otřes pro feudální zřízení na Sarku nastal v roce 1993, kdy majitelé sítě hotelů Ritz, bratři Barclayové, koupili malinký příbřežní ostrůvek u Sarku. Za něj museli zaplatit daň ve výši 179 tisíc liber, která ovšem nešla vládě nebo koruně, ale putovala přímo do kapsy místního seigneura, Michela Beaumonta. To se Barclayům příliš nelíbilo a jejich nelibost ještě vzrostla, když zjistili, že hotel, který zde chtěli vybudovat, spadá pod místní zákon, který říká, že veškerý majetek spadá výhradně do rukou nejstaršího mužského potomka. Tak to platilo běžně ve středověku, ale moderní doba něco podobného nezná. Barclayové napadli tento zákon u soudu, zvítězili a zákon se musel změnit.

Barclayové vnesli do zatuchlého ostrova a jeho spící komunity nový vítr a začaly se objevovat další a další otázky. Začalo se mluvit o demokratických reformách, což vyústilo v roce 2008 v první demokratické volby. V nich bylo zvoleno 22 zástupců do prvního demokratického parlamentu. Privilegia Seigneura byla zrušena, daně mu lidé přestali platit a on místo toho dostal doživotní rentu, která je navíc dědičná.

Necháme-li ale stranou politické konsekvence, mnoho se na ostrově nezměnilo. Auta jsou zde zakázána, jezdí se jen na koních, kolech nebo elektrokoloběžkách, jsou zde dvě hospody a dva kostely, jeden dobrovolný policista, vězení se dvěma celami (většinou jsou obě prázdné), radnice, škola a to je asi tak všechno. Sark je zkrátka místo, kde se čas zastavil a změny a novoty se zde prosazují jen velmi velmi pomalu.

Další články

Zavří­t reklamu