válkaČeskoslovenskoobjevy

Operace Pluto měla dostat benzin na frontu do Normandie

Operace Pluto měla dostat benzin na frontu do Normandie
Zdroj: thevintagenews.com
+ 3 fotky+ 4 fotky

Už když se plánovalo vylodění v Normandii, generálové si často kladli otázku: kde vlastně vezmeme benzín? Invazní vojska budou mít k dispozici jen to, co si s sebou vezmou přes moře. Jenže většina vhodných tankerů byla tou dobou v Pacifiku, navíc byly vody zamořeny německými ponorkami. Muselo se přijít s nějakou alternativou a tou byla operace Pluto.

Tomáš Chalupa 2. dubna 2020

Operace Pluto byl společný projekt vojenských inženýrů a ropných společností. Hlavní ideou bylo vybudovat na dně kanálu La Manche síť potrubí, kterými se bude hnát benzín do zásobníků v Normandii. Hlavním inženýrem projektu byl Arthur Hartley z Anglo-íránské ropné společnosti. Jako potrubí chtěl použít modifikované telefonní kabely používané na ponorkách. Podařilo se vyvinout dokonce hned dva typy těchto potrubí – HAIS, který byl ohebný a pružný a HAMEL, který byl pevný a z ocele. Po složitém testování bylo finální potrubí vyrobeno z typu HAMEL s tím, že oba konce byly pružné, tedy z typu HAIS.

Další problém byl, jak toto potrubí natáhnout na dně kanálu La Manche. Bylo k tomu potřeba zkonstruovat speciální zařízení pojmenované CONUN Drum. Byl to obrovský válec, jehož oba konce byly špičaté (kónický buben – cone ended drum). Bylo také nutné přestavět několik velkých obchodních lodí, aby mohly nést náklad trubek. Všechny tyto věci se děly už na konci roku 1942. To přitom vypadala situace na bojištích tak, že si Britové mohli nechat o nějaké invazi do Evropy jen zdát. Přesto už tehdy se začala reálně plánovat. A ještě do konce roku bylo cvičně položeno 30 kilometrů kabelu.

Ostrá akce pak začala 12. srpna 1944, když se podařilo položit 120 kilometrů potrubí mezi ostrovem Isle of Wight a Cherbourgem. S postupem fronty pak bylo položeno celkem 17 dalších ropovodů. Velitelé ale byli nespokojeni s výkonem pump, které z Británie hnaly benzín do potrubí. Jejich výkon byl pouze 150 barelů denně, což bylo daleko za očekáváním a tvořilo to pouze 0,16% z potřeb aliančních vojsk.

V roce 1945 se výkon pump zvedl na 305 tun denně a na samém konci války to bylo desetkrát tolik. Přestože výsledky operace zejména v počátku nebyly zdaleka ideální, patří k největším inženýrským operacím během celé druhé světové války.

Související články

Další články

Zavří­t reklamu