válkaČeskoslovenskoobjevy

Nerezová ocel není moderní vynález, už v 11. století ji vyráběli v Persii

Nerezová ocel není moderní vynález, už v 11. století ji vyráběli v Persii
Zdroj: Rahil Alipour, UCL
+ 4 fotky+ 5 fotek

Vynález nerezové oceli, který se běžně klade na začátek 20. století, byl učiněn o 1000 let dříve, než jak se většina historiků domnívala. To, že nadlouho upadl v zapomenutí, může být odrazem nedostatku respektu, který postrenesanční Evropa chovala vůči technologiím a znalostem jiných kultur.

Yvonne Pokorná 9. května 2021

Nerezová ocel je dnes již nepostradatelnou součástí moderního života, vždyť chrom a menší množství jiných kovů poskytují ochranu proti rzi a umožňují nám používat ocel dříve nemyslitelným způsobem. Obecně se má za to, že byla vynalezena v roce 1912 britskými a německými výzkumníky, byť základní znalosti, které za jejím objevem stojí, se začaly formovat už v 1. polovině 19. století. Není bez zajímavosti, že ocel pro hlavně loveckých pušek Poldi anticoro s příměsí niklu, vyráběná od roku 1910 kladenskou Poldinou hutí, byla jednou z prvních nerezavějících ocelí na světě. Tato představa o evropském průkopnictví však nyní naráží na nová fakta.

Počáteční výroba oceli byla více uměním než vědou. V důsledku toho se stopy chromu ve starých ocelových zbraních a nástrojích považovaly za něco nahodilého. Dr. Rahil Alipour z University College London však našel důkazy o tom, že Peršané byli ve skutečnosti mistry ve výrobě oceli a po stovky let velmi dobře rozuměli svému oboru.

Thumbnail # Záhada železného sloupu v indickém Dillí: už 1 600 let nerezaví!
Mohlo by Vás zajímat:

Záhada železného sloupu v indickém Dillí: už 1 600 let nerezaví!

Důkazy pro to nepocházejí pouze ze starověké oceli, ale také z rukopisu s názvem al-Jamahir fi Marifah al-Jawahi („Kompendium poznání drahokamů“), sepsaného v 10. nebo 11. století. Tato příručka obsahuje recept na výrobu oceli v tavicím kelímku a jde o jediný dochovaný  dokument z doby, kdy jen několik výrobců oceli bylo gramotných. Jeho autor, vzdělaný perský učenec Aliboron (vlastním jménem Abú ar Rajhán al-Birúní) se v něm zmiňuje o zásadní přísadě pro výrobu oceli. V článku uveřejněném v časopise Journal of Archaeological Science Dr. Alipour tvrdí, že Birúního tajnou přísadou byl chromit, který je, jak jeho název napovídá, bohatý na chrom. „Náš výzkum poskytuje první důkazy o záměrném přidání chromu při výrobě oceli,“ uvedl vědec.

Starověké texty označují za centrum výroby oceli perský Chahak. A právě v íránské vesnici známé jako Chahak objevil Alipour se svým týmem kousky oceli ve struskách z tyglíku. Obsahovaly 1–2 % chromu, což je sice mnohem méně, než se dnes používá v nerezové oceli, ale dost na to, aby tato příměs poskytovala určitou odolnost proti korozi.

Thumbnail # Ohebné a nerozbitné sklo: Antický vynález upadl v zapomenutí, protože římský císař nechal popravit skláře
Mohlo by Vás zajímat:

Ohebné a nerozbitné sklo: Antický vynález upadl v zapomenutí, protože římský císař nechal popravit skláře

Alipour se ve studii rovněž odvolává na rukopis ze 13. století, který chválí ocel z Chahaku za její krásné vzory, ale meče z ní vyrobené hodnotí jako křehké. V dobách, kdy život vojáků závisel na trvanlivosti jejich zbraní (ale bylo dost  času na jejich čištění), se odolnost proti rzi nepovažovala za tak důležitou jako tvrdost a pevnost kovu. Kdyby ovšem tato metoda neupadla v zapomenutí, mohla časem vést k moderním technikám výroby oceli dlouho předtím, než na ně přišli v Evropě. Místo toho bylo třeba takříkajíc od nuly znovu objevit význam přidání chromu do oceli. Takový osud však potkal i jiné dávné vynálezy.

Další články

Zavří­t reklamu